Author Archive Zuzana Wildmannová

Protože je Dornova metoda pro psy  hodně diskutované téma a zejména na sociálních sítích se „dornovka“ doporučuje ve všech možných diskuzích zejména samozvanými odborníky („pokud pes přestal chodit, určitě si vyhledejte terapeuta Dornovy metody, pomůže vám!“) a nebo spokojenými majiteli, kterým jsme pomohli (děkujeme za doporučování, ale tato metoda opravdu není všelék). Já osobně jsem několikrát týdně označena v nejrůznějších psích skupinách, že určitě pomůžu. Jsem označovaná v případech, kdy pes v první řadě potřebuje pomoci od veterinárního lékaře a někdy bohužel i pomoc poslední.

Co to ta „dornovka“ vlastně je a jak funguje?

„Je to jemná manuální technika, která ošetřuje opěrný aparát a reguluje chybná postavení kostí a kloubů v těle.“ (www.dornovametoda-zvirata.cz)
Pro Dornovu metodu se vžily  pojmy jako Dornova masáž, masáž Dornovou metodou a co je nejhorší, tak se vžil pojem „Dorneovka“ a nebo ještě hůř- „Dormeovka“. Takže prosím, Dornova metoda a nebo slangově „dornovka“. Díky!
Dornova metoda v žádném případě není MASÁŽ. Pokud už budeme „dornovku“ škatulkovat a někam řadit, lépe se bude cítit zařazena jako osteopatická metoda, protože se zabývá primárně právě kosterním aparátem zvířete a nebo člověka. Technika je celostní, to znamená, že pohlíží na tělo jako na celek a vždy je ošetřeno celé tělo. My „doporučáci“ a letití praktikanti této metody zařazujeme do techniky i práci s fasciemi, které nás všechny v podstatě drží pohromadě a mimo jiné jim vděčíme za to, že tělo je tak důkladně propojené a všechno souvisí se vším. O fasciálních technikách bude v brzké době napsáno hodně moc a o fasciích ještě hodně uslyšíte.

A co ta dornovka umí?

Na rozdíl od masáže, která se zabývá povrchovými svaly jde dornovka více do hloubky a díky tomu, že uvolňujeme špatně postavené kosti a klouby, ovlivňujeme i stav hlubokých svalů, které jsou okolo kostí a kloubů a s těmi kostmi a klouby hýbou. A samozřejmě ovlivňujeme ty výše zmiňované fascie. Většina lidí zná klasického „housera“ – špatný pohyb, lupne v zádech a patálie je na světě. Houser není nic jiného, než že většinou vlivem dlouhodobého přetížení kosterního i svalového systému postupně dochází ke špatné pozici pánve a křížové kosti (to je takové to občasné bolení v bedrech) a pak jednoho dne se ta křížová kost  trošku posune jinam, než patří. Většinou je to vnímané jako prasknutí v zádech doprovázené ostrou bolestí střílející do zadní části stehen. Prostě vás vaše vlastní tělo má plné zuby a tohle je první varování, že na něj dlouhodobě dlabete. Většinou stačí několik dní klidu, suché teplo, svaly a fascie se uvolní a kosti se trošku posunou k původnímu místu, kde patří a přestanou tak hrozně dráždit nervy, které procházejí do pánevních končetin. Za pár týdnů a nebo měsíců to začne bolet znova, pak se člověk blbě hne a houser je zpátky. Tak to umí řešit Dornova metoda Uvolníme všechno stažené okolo, jemným tlakem při pohybu srovnáme pánev a všechno ostatní a chvíli máte klid. A mimo housera najdeme spoustu dalších nesrovnalostí na vašich tělech. Leccos opravíme a člověk se cejtí jako novej. U psa to funguje úplně stejně. I s tim houserem, jen tak mimochodem.
Hrozně ráda mám zkazky, že pánev a pánevní kruh jako takový rozhodně není pohyblivý a rozhodně se s tím nedá hýbat. Pokud by nedalo, už jsme dávno vymřeli po přeslici. My i zvířata. Protože by žádná samice nebyla schopna přirozeného porodu. Samozřejmě pohyblivost pánve v období březosti ovlivňují hormony, tlak plodu na pánev a tak dále, ale i v období mimo březost a u samců pánev pohyblivá prostě je. Sice málo, ale stačí to k velkým problémům.
Jen tak čistě pro vaši informaci – mezi pánví, respektive mezi iliakální kostí konkrétně a křížovou kostí, která nasedá na pánev a dotváří onen pánevní  kruh existuje sakroiliakální kloub, nebo „esíčko“, chcete-li. Kloub je to plochý, kosti nasedají těsně na sebe a právě nikdo moc neví, že to je kloubní spojení. A tenhle potvora kloub je právě původce těch bolestí v kříži. Nejčastěji. U lidí i u psů. Takže to jen tak na okraj, co tahle  metoda mimo jiné umí.

Dornovou metodou se ošetřují všechny klouby v těle, protože jak jsem zmínila na začátku, je to celostní metoda, tedy pohlíží na tělo jako celek. A v těle opravdu souvisí všechno se vším, takže je hrubou chybou, když navštívíte nějakého „umělce“ a on vám ošetří jen problematické místo psa a nebo vás. Pryč od nich. Pokud vašeho psa někdo neošetří celkově, psa mu nesvěřujte. Ani sebe, pochopitelně.

(zdroj: caninefitness.com, en.wikipedia.org)

Jak je možné, že se kloub nachází v nepřirozené poloze?

On se tam nenachází jen tak dobrovolně. Byl k tomu donucen. Nepřiměřenou fyzickou zátěží, nějakým úrazem, dlouhodobým přetížením určité části těla, prudkými doskoky z výšky…
Dochází k posunům v řádu milimetrů a kloub rozhodně neopouští svoje místo definitivě. Pokud ano, je to luxace, tedy vykloubení a práce pro veterináře, případně humánního lékaře. Pokud dojde k tomu, že se kloub z výše uvedených důvodů dostane o kousek jinde než patří a tam zůstane, je zaděláno na problém. Tkáně okolo postiženého místa se stáhnou a vlastně tak vytvoří ochranu před tím, aby se to pohnulo někam dál. Problém je, že tohle dost bolí a v téhle fázi začnou lidi kňučet, že je bolí záda, rameno, kotník… a pes sice většinou nezačne kňučet, ale začne se hůř pohybovat, kulhat, méně a nebo vůbec skákat. Pokud to někoho dožene k nějakému řešení, tak je vyhráno. Čím dřív se to řeší, tím lépe se to řeší. Pokud si někdo vzpomene na dornovku po tom, co má dvacet let bolesti zad, tak máme opravdu MOC velkou radost. Blbě se to řeší a člověk na tom nechá ruce. Toto je specialita zejména pánské části populace 🙂

A kdy dornovka nepomůže? I když je vehementně doporučovaná ve skupinách na fejsbůku?

Občas se stane, že pomoci neumíme. A nebo nemůžeme, protože by to pejskovi neprospělo a mohlo spíš uškodit. Nikdo ze zodpovědných terapeutů nikdy netvrdil, že „dornovka“ je na všechno. Vůbec ne. Jako všechno má svoje meze a dokonce kontraindikace. Že je opředena mýty a kolují o ní zvěsti jak je úžasná a všemohoucí není práce terapeutů, ale všeználků na síti. A nadšených majitelů, kterým třeba dornovka psa opravdu postavila na nohy. Mimochodem to strašně štve veterináře. Pokud se přiženete na veterinu se psem, se kterym je to fakt nahnutý, je potřeba dlouhodobá léčba a nebo operace a nebo třeba ani léčba neexistuje a vy budete poptávat jeho názor na dornovku, minimálně mu zkazíte náladu. Slušně řečeno. Prostě všeho s mírou.

Takže kdy rozhodně dornovka pro psa není vhodná?

• Když pes začal kulhat. Mně osobně se dělají mžitky před očima z telefonátů, kdy chcete dornovku, protože pes kulhá a mysleli jste, že napřed dornovka, abyste jako nemuseli na veterinu. Takže přesně obráceně. NIKDO, opravdu nikdo z kvalitních terapeutů vám psa nepřijme na terapii, pokud kulhá a nebo má problém s pohybem, případně nechodí vůbec a nemáte psa vyšetřeného veterinářem. Ono se klidně může stát, že pes kulhá, protože si naštípl a nebo zlomil kost prstu a nebo že se objevil osteosarkom. Oba katastrofické scénáře jsou z praxe a nejsou tak vzácné, bohužel. To jen tak pro informaci, až na mě zase budete štěkat do telefonu, že se teda objednáte k někomu, kdo je ochotnější a nevymejšlí blbosti. Prosim, jak je libo.
• Když se pes s něčím akutně léčí. Pokud máte psa, který se momentálně léčí se zánětem čehokoliv, přežil otravu,  bere antibiotika a podobně, na terapii prostě nepatří. Po vyléčení.
• Když má nádorové onemocnění. Nádory máme zhoubné a nezhoubné,maligní a  benigní, chcete-li. Maligní se šíří několika cestami a vytváří  metastázy. Šíří se mimo jiné hematogenně a lymfogenně- takže krví a lymfou. No a z toho důvodu my prostě psy na terapii nechceme. Terapie mimo jiné způsobuje to, že se zvýší tkáněmi průtok krve a lymfy, protože se uvolní zablokovaná místa v těle a krev a lymfa opět může volně a nadšeně proudit tělem. Tenhle efekt chceme. Ale ne u pejsků s rakovinou, protože by se mohlo stát, že rakovinové bujení se zrychlí. Je to jako u lidí. Masér vás na masáž nepřijme, pokud se onkologicky léčíte a nebo jste se v posledních letech na onkologii léčili.

A kdy tedy dornovka pomůže?

• V první řadě je úplně ideální, když se nemusí řešit žádný problém, ale pes prostě přijde jen tak. Aby žádný problém neměl. Prevence se tomu říká. V Čechách je to pořád ještě trochu neznámé slovo, ale v zájmu vašich psů by bylo dobré se seznámit s jednou věcí: lepší je problému předejít, než ho řešit. Mám hrozně ráda majitele, kteří se objednávají s tím, že jejich pes by rád na dornovku a že mu vůbec nic není, jen trochu sportuje. Krása. Naštěstí se zvedá informovanost majitelů a tenhle typ návštěvy je čím dál častější.
• Kulhání z nezjištěných příčin. Pokud vám pes kulhá a veterinář neshledal žádnou konkrétní závadu, můžete zkusit navštívit terapeuta. Mnohdy je opravdu problém v tom, že někde něco tak úplně neladí a po uvolnění pes přestává kulhat.
• Další indikace kdy přijít je, když pes zpomalil svoje tempo, po vstanutí z pelechu mu chvíli trvá, než se rozhýbe, neochotně skáče do auta, na křeslo a tak celkově začně mrzoutit. Míček ho nezajímá, nejradši má klid, cvičit se mu nechce. Předtím je samozřejmě potřeba vyloučit interní příčinu a psa rozveselit návštěvou  u veterináře 🙂
• Degenerativní onemocnění pohybového aparátu je taky pro nás. Všechny ty dysplazie kyčlí, loktů, spondylozy sice neumí nikdo vyléčit, ale jistá pomoc tu je. U veterináře léky na bolest, operace a podobně. U nás celostní péče o celého psa, aby se mu nehroutil zbytek těla víc, než je nutno. Totiž když má pes dysplazii kyčelního kloubu třetího stupně , tak si dost na ty zadní nohy rád uleví tím, že přenese víc váhy na přední část těla. A opravdu nechcete, aby si pes odrovnal i přední končetiny.

• Taková specialita, kterou řešíme velice často je spondyloza páteře. Obratle jsou spojeny kloubně, páteř je velmi flexibilní díky kloubním spojením a meziobratlovým diskům. Páteří prochází mícha a z míchy vychází nervy, které se dál větví a inervují celé tělo. Spondyloza páteře je degenerativní onemocnění, kdy se na  obratlích vytvoří takzvané osteofyty, kostní výrůstky, kterými postupně srostou k sobě a páteř přestane být tak flexibilní a hlavně se stává, že dochází k útlaku nervů vycházejícím z míchy v postižené části páteře. Někdy je příčina genetická a jedná se o vrozenou spondylozu, která se objevuje u mladých zvířat (speciálně u boxerů, francouzských buldočků…) a nebo páteř degeneruje věkem a  nepřiměřeným zatížením. Tam se tělo snaží oslabené místo páteře zpevnit tím, že nechá zkostnatět meziobratlové vazy, aby se páteř nezhroutila úplně. Hezké, ale bolavé. Neléčitelná věc. Někdy se provádí operativní odstranění osteofytů. Ale většinou se tato nemoc „léčí“ konzervativně. Respektive se všichni snažíme, aby postup byl co nejpomalejší a psa co nejméně bolela. Od nás je pomoc jediná- starat se o tělo tak, aby měkké tkáně zůstaly co nejdéle flexibilní a zbytek těla psa se držel v dobré kondici. Čím více se bude udržovat tělo v dobré kondici, měkké tkáně zůstanou co nejvíce flexibilní, tím pomaleji se bude pes horšit. Z praxe – dokážeme podržet kvalitu života i několik let, pokud se psem dorazíte dřív, než sotva stojí na nohou. Nejhorší je, když majitel psa ví roky, že pes spodylozu má a přichází ve chvíli, kdy pes nedokáže pořádně chodit. Po nás se chtějí zázraky na počkání. Takhle to bohužel neumíme.

A jak probíhá ošetření psa?

Pokud se se psem objednáte, čeká vás vstupní pohovor včetně vyplnění karty ošetřovaného psa, kde podpisem potvrdíte, že s terapií psa souhlasíte.  Pokud jste majiteli brýlí na čtení, rozhodně se vám budou na terapii hodit 🙂
Majiteli je vysvětlen princip terapie včetně následných opatření, především, že má pes tři dny po terapii mít fyzický klid. Žádný cvičák, závody, míčky… Opravdu.
Samotná terapie probíhá tak, že pes MUSÍ dokázat ležet na boku, v klidu stát a sedět.
Často se dozvídám, že to teda nepude. Že Alík na boku ležet nebude, protože to neumí, bojí se, nechce. Ve chvíli, kdy se mi tam rozhysterčí majitel, pes ho většinou následuje a terapie může skončit dřív, než začala. Potom je zralej na Lexaurin pes, majitel a předevšim já.
Terapie trvá podle toho, jestli mi majitel předvádí divadelní scénky na téma „Můj pes neumí ležet“ a nebo jestli toho psa prostě položí na bok buď povelem a nebo fyzicky v rozsahu 40-60 minut. Pokud po každém hmatu pes vystřelí a začne pobíhat po místnosti a majitel s klikrem v ruce se snaží Alíka předsvědčit na návrat do původní ležící polohy, tak i déle.
Prosim vás pěkně, kilové balení pamlsků nechte doma. Pamlsky opravdu v průběhu terapie nepotřebujete. Pes se má soustředit na mě a ne na hrst bio kuřecích sušených srdíček. A není potřeba nafutrovat psa do bezvědomí za to, že leží. Psa to rozptyluje a ruší, stejně jako mě. Navíc jsem často dost hladová, protože ne vždycky je čas se najíst a pohled na jídlo mě rozptyluje možná víc než toho psa. Pamlsky a slavnostní ovace na konci terapie jsou naopak povoleny. Ale věřte tomu, že největší odměnou psu je samotná terapie.

A režim po terapii?

Po terapii je potřeba nechat psa alespoň tři dny odpočívat. Kdo byl někdy na masáži, dornovce a jiných procedurách tak ví, že se dva dny cíti jak kdyby ho přejel parní válec. To je normální reakce těla a podle závažnosti stavu psa se liší- někdy na sobě pes nedá nic znát, jindy se sotva doplouží vyvenčit před dům a někdy pookřeje výrazně ihned po terapii. V každém případě je nutno klidový režim dodržet, aby se pes zregeneroval a aby se nedostal do původního a nebo dokonce horšího stavu než přišel. Pes se musí srovnat s novým stavem svého těla, stejně jako jeho tkáně musí přijmout fakt, že je všechno trochu jinak a to trvá právě ty tři dny. Pokud je stav psa vážný, terapeut může nařídit i delší dobu klidového režimu.  Pokud se stane, že pes bude vystaven fyzické zátěži, minimálně si špatnou pozici kloubu vytvoří znovu a nebo si v horším případě vytvoří další a rozsáhlejší problémy. Na internetu kolovala a dodnes bohužel koluje fáma, že dornovka je dobrá ke zvýšení fyzického výkonu  a je dobré ji dělat právě před plánovaným výkonem. Jen tak aby bylo jasno, pokud někomu uvolníte všechny klouby v těle a pak ho pošlete na agility plac, můžete si krásně psa zmrzačit. Dočasně, ale klidně i trvale. S čistým svědomím můžu říct, že takhle zvěst se nenese od žádného prověřeného terapeuta Dornovy metody.

A jak často chodit?
Tohle je čistě individuální záležitost. Pokud pes chodí preventivně, zpravidla nás navštíví dvakrát do roka, někdy jednou. A pokud řešíme nějaký problém, tak v individuálním terapeutickém schématu, které je většinou jedenkrát za tři týdny a postupně se zlepšením stavu se interval návštěv prodlužuje.