Nezaradené

Seminář první pomoci pro psy

www.prvnipomocpropsy.cz

Seminář je určen všem majitelům psa, kteří se chtějí naučit, jak poskytnout první pomoc psu v případě nutnosti a zachránit mu tak zdraví, možná i život. První pomoc pro lidi je běžná součást výuky ve školách, povinná součást každoročního školení zaměstnanců v rámci BOZP a díky tomu, že první pomoc už není lidem velká neznámá, ale vědí, co mají dělat v případě nutnosti, stoupá i procento úspěšnosti záchrany lidí s infarktem myokardu či s jiným život ohrožujícím stavem.

Read More

Pes a fyzioterapie

Ještě před pár lety byla fyzioterapie pro psy v České republice považovaná za zbytečnost, rozmar majitele a moderní výstřelek. Dnes je pro mnoho lidí stále existence rozličných manuálních i přístrojových metod neznámou věcí, ale s postupující dobou a šíření povědomí mezi majitele psů se fyzioterapie pro psy stává stále více součástí života psa ve sportovní zátěži, po operacích a nebo s onemocněním pohybového aparátu.

Pes ve sportovní zátěži a fyzioterapie

Autor fotografie: Sam Marešová

 

I dnes je mnoho lidí, kteří si myslí, že péče o pohybový aparát v rámci prevence je zbytečná. Pes nemá žádný problém, normálně sportuje, podává výkony, je zdravý. Zbytečnou věcí přestává být, když se psovi něco stane. Najednou majitel psa není líný, aby zavolal v osm večer o víkendu, že jeho pes NUTNĚ a hned potřebuje fyzioterapii a že včera bylo pozdě.

Pokud se podíváme do sportovního světa lidských sportovců tak zjistíme, že každý profesionální sportovec s sebou vozí na závody svého sportovního fyzioterapeuta a mimo tréninky se v době mezi jednotlivými závody udržuje v kondici právě pomocí svého fyzioterapeuta. Dokonce každý průměrný fotbalista má k dispozici sportovního maséra delegovaného právě k péči o daný fotbalový tým, o hokejistech a fotbalistech české reprezentace nemluvě.

Pak to máme další skupinku „odborníků“, která tvrdí, že fyzioterapie pro psa je nesmysl. Dřív pes taky přece sportoval a žádnou fyzioterapii nepotřeboval. Je potřeba vzít v potaz skutečnost, že dříve nebylo tolik sportovních aktivit pro psy a nebo tolik sportovních plemen, v dnešní době trpící mnoha degenerativními onemocněními pohybového aparátu, o které se ve velké míře zasluhuje nevhodné křížení a vpuštění nevhodných jedinců do chovu a samozřejmě také tolerance degenerativních vad v chovu jako například u německého ovčáka.
Dnešní sportování se psy je dohnané do extrému, což je trend současné doby. Rychlejší zaběhnutí parkuru, prudší a divácky atraktivější zákusy a nebezpečné manévry figuranta se psem při sportovní obraně, co nejvyšší výskok na peška při bull sportech, extrémní silové výkony při bull sportech, co nejrychlejší otočka při flyballu, krkolomné kousky při dog frisbee a mnoho dalšího.

Jak trefně popsala jedna diskutérka v internetové diskuzi – „sport se psem už není pro zdraví, ale o zdraví“.
Pes sportovec by měl absolvovat preventivní ošetření jako člověk sportovec, aby se problému předešlo a nebo aby byl včas odhalen. V praxi se převážně setkávám se sportujícími psy právě ve chvíli, kdy zpomalí na parkuru, začne neochotně kousat, špatně skáče. Pak teprve majitel hledá příčinu a řeší ji. Pouze malé procento majitelů sportujících psů navštěvuje fyzioterapeuta preventivně před sportovní sezonou a po ní, což je naprosto ideální.

A jak škodí dnešní extrémní pojetí sportovních aktivit psům? 

 

Namátkou dvě z nejčastějších sportovních aktivit a jejich následky pro psy:

Sportovní obrana

Jedna z nejnebezpečnějších aktivit se psem vůbec. Zvlášť pokud je figurant blbec. A že jich je.Figurant by měl mít znalosti o anatomii a biomechanice těla psa. Kdo je má? ( pár se asi najde).Bohužel se také najdou figuranti, co nechají psy kousat na obojku a dokonce je na obrany vyžadují. Zvlášť u štěňat, které mají páteř ve vývinu je to doslova prasárna.V praxi fyzioterapeuta jsem zažila psy, kteří ve fázi největší sportovní zátěže zničehonic přestali chodit ( brutální blokáda LS skloubení), přestali dobře žrát, koordinovat pohyb předních končetin ( brutální blokáda krčních obratlů), přestali kousat (brutální blokáda atlantooccipitálního kloubu) a mnoho psů, kteří přišli jen tak na prevenci a pak se strašně majitel divil, že pes nemá ani jeden obratel na svém místě.

Čistě z logického pohledu – pes běží naplno a pak se najednou zastaví při zákusu (pokud je figurant prase) a nebo hodně zpomalí (pokud to figurant vychytá a psa „prohodí“). Oboje má hodně špatný vliv na páteř- od začátku páteře po konec jde šoková vlna na fascie, svaly a kloubní spojení páteře. Postupně se páteř deformuje. To jsou pak ty „najednou“ vyhřezlé plotýnky (dlouhodobé špatné postavení obratlů vůči sobě, komprese obratlů), „najednou“ se psovi něco stalo, i když se mu nestal žádný úraz…  

Vliv obran na páteř psa lze přirovnat k nárazu vlaku do překážky – lokomotiva stojí, některé vagóny vykolejí. To samé páteř – tělo to zdánlivě ustojí, ale některé obratle ( přirovnej k vykolejeným vagonům) se vyhnou z osy- „vykolejí“.

Jasně, že se nemusí stát nic hned. Ale za rok, dva, pět…

autor fotografie – Gabriela Mikesková, fena  BOM Bona Kofr

 

Agility

Populární psí sport, kdy pes podává extrémní sportovní výkon, kde je kladen důraz na rychlost, flexibilitu, přesnost.
Na první pohled by se zdálo, že se pejsek dvě minuty po parkuru proběhne a to je vše, ale ve skutečnosti agility extrémně zatěžuje klouby i páteř při skocích, obratech, prudkém zastavování na zónách. Občasná kolize na překážce má opět vliv na vznik blokád v opěrném aparátu. Navíc je velkým nešvarem, že se pes po zaběhnutí parkuru zavře do auta a nebo kotce bez patřičného zchlazení psa po výkonu. O zahřátí svalů před výkonem si většina agility sportovců také může nechat jenom zdát.
Představte si sami sebe, jak jen tak polovičatě rozehřátí jdete podat výkon na parkur a pak vás někdo uhnané a zpocené zavře do stísněného prostoru.

Agility psi jsou velmi častí návštěvníci v mojí praxi a zdevastovanost pohybového aparátu bývá opravdu značná. Absence pravidelné fyzioterapie je častým důvodem předčasného ukončení sportovní kariéry psa.

Autor fotografie : Sam Marešová

Pes a fyzioterapie po úrazech a nebo operacích

Metody a možnosti operačního řešení ortopedických diagnoz jsou stále více podobné operacím lidí. Endoprotéza kyčelního kloubu psa už přestává být pouhou teoretickou představou, ruptury koleních vazů se operují naprosto běžně a nikdo se nepozastaví, že něčí pes má po operaci páteře. Běžné jsou osteosyntézy fraktur a mnoho typů dalších zákroků, které dokáží zajistit psovi stiženému degenerativní vadou a nebo úrazem velmi dobrou kvalitu života.

Existuje stále jeden velký rozdíl mezi ortopedickými operacemi psa a člověka. Prakticky žádná ortopedická operace se u lidí neobejde bez následné pooperační rehabilitace. U mnoha úrazů jako jsou distorze, blokády páteře se přímo indikuje fyzioterapie jako forma léčby.

U psů se tato součást buď začlenila do chodu veterinární kliniky a rehabilitační středisko je součástí veterinárního pracoviště, nebo veterinář majiteli doporučí, aby fyzioterapeuta vyhledal, popřípadě doporučí spolupracujícího, ale stále se velmi často děje, že žádné doporučení majitel psa nedostává a co hůř, někdy dokonce majiteli fyzioterapii rozmlouvá.

Proč by měl pes po operaci a nebo po úraze absolvovat rehabilitaci?

Autor fotografie: Helena Svatůňková, kříženec Meggie

Samotná manipulace se psem v narkoze je první důvod, proč by pes měl absolvovat po rekonvalescenci rehabilitaci. Díky narkoze má pes relaxované svaly, tím pádem nefunguje svalová ochrana kloubů končetin a kloubních spojení obratlů a velice často se stává, že pes po operaci utrpí blokádu nejčastěji v oblasti páteře. Mnohdy jsem se setkala s nešetrnou manipulací se zvířetem v narkoze a ještě častěji jsem se setkala s blokádou v oblasti krční páteře po ultrazvukovém čištění zubů a nebo v oblasti křížokyčelního skloubení po břišních operacích ( poloze psa na zádech a manipulace psa do této polohy).

Ortopedickým operacím většinou předchází problém v pohybovém aparátu psa. Jakákoliv nerovnováha v pohybovém aparátu psa vede k tomu, že pes má vytvořený nesprávný pohybový návyk ve snaze ulevit postižené části těla, tudíž kromě problému, který vede k operaci vzniká další problém na jiném místě těla, který vznikl díky přetížení ve snaze odlehčit původně postižené oblasti. (Například pokud pes dlouhodobě ulevuje pánevní končetině, přetěžuje pes hrudní končetiny, kde vznikají blokády v oblasti ramenního pletence a spodní části krční páteře).

Typicky ruptura kolenního vazu – většinou se stává, že pes, který má rupturu vazu v kolenním kloubu za pár let má ten samý problém na druhém koleni a podstupuje druhou operaci. A ve finále za několik let řeší problém s bederní páteří.
Proč? Vynecháme-li genetické aspekty, špatně úhlené končetiny a celkově špatnou stavbu těla, které rozhodně k rupturám přispívají, hlavním důvodem je řetězení blokád a postupné „vyplutí“ na povrch.
Pes dokáže nerovnováhu v kosterním aparátu kompenzovat i několik let, aniž by majitel psa postřehl problém.
Pokud má pes ztuhlé fascie a svaly v oblasti bederní páteře vlivem mírného posunu pánve, (který mimochodem není žádnou vzácností u psů, lidí ani koní) a vznikl například kvůli pádu psa při obranách, agility, hře s jiným psem a podobně, za čas se blokáda prohloubí a rozšíří na fascie a svaly pánevních končetin. Mění se nepatrným způsobem pohybový vzorec zvířete, mění se těžiště psa. Pes nedává dlouho najevo žádnou bolest. Jednou si tak běží pro míček a „najednou“ mu praskl kolenní vaz. Ovšem najednou není najednou – vaz praskl vlivem dlouhodobého přetížení měkkých tkání vlivem špatného osového postavení těla zvířete.
Pes absolvuje operaci vazu a díky manipulaci se psem v narkoze, rekonvalescenci bez rehabilitace se prohlubuje první blokáda v bederní páteři ještě více. A protože si zvíře ulevuje na operovanou nohu, přetěžuje druhou pánevní končetinu, kde už jsou stažené fascie vlivem blokády v bederní páteři. Po operaci a rekonvalescenci pes chvíli ještě kulhá a vlastně kulhá občas po zátěži, ale jinak se zdá majiteli i veterináři v pořádku. Sice občas hůř vstane a je méně ochotný k pohybu, ale tak není už nejmladší a je přece po operaci. No a jednou si tak běží pro míček a najednou mu praskne vaz na druhém koleni…
Toto je typický příběh, který jsem si vyslechla snad stokrát ohledně ruptur vazů v kolenních kloubech psa.
Tělo je jeden funkční celek a je na něj nutno jako na jeden celek pohlížet. Pokud má být pes v dobré kondici a jeho tělo má být vyvážené a funkční, nelze považovat rekonvalescenci za uzavřenou bez poúrazové a nebo pooperační rehabilitace.Rehabilitace psů má právoplatné místo na poli pooperační a nebo poúrazové péče o zvíře ve spolupráci s ošetřujícím veterinárním lékařem.

Autor fotografie : Věra Strnadová, NO Sebastian

 

Pes a degenerativní vady kosterního aparátu

Vlivem nevhodného křížení jedinců, kteří jsou degenerativními změnami opěrného aparátu postiženi, krytím jedinců bez vyšetření a uchovnění, vlivem množení a příbuzenské plemenitby je mezi psy a vlivem tolerance vad v chovu (speciálně u německého ovčáka) je mezi psy extrémní výskyt degenerativních vad páteře a kloubů. Degenerativní vady mají negativní vliv na mechaniku pohybu a celkovou životní pohodu zvířete.
Vady jsou někdy operabilní (resekce kyčelního kloubu), ale většinou s vadou zvíře žije více či méně kvalitní život. Setkala jsem se s případy, kdy se v necelém roce utrácel pes pro velice vážnou vadu vývoje kyčelního kloubu na obou končetinách.
Ve většině případů může pes vést poměrně kvalitní život s jistými pohybovými omezeními a v případě pravidelné fyzioterapie se nám daří zlepšovat kvalitu života psa velice významně. Fyzioterapie nevyléčí postižený kloub a nebo úsek páteře, ale pokud se staráme o to, aby byla zachována mobilita ostatních kloubů a elasticita měkkých tkání okolo postižené části těla, lze zpomalit poměrně výrazně proces degenerace a udržet psa pomocí pravidelné fyzioterapie a  správného nasvalování co nejdéle pohybu schopného.
Pokud při vyšetření psa při procesu uchovnění a nebo při jiném RTG vyšetření zjistí, že jeho pes nemá kosterní aparát v pořádku, fyzioterapie musí být zahájena ihned a ne až po několika letech, kdy pes začíná mít vážné potíže s pohybem.

Zdroj fotografie : archiv autorky článku- veterinární ordinace Tachov

Pes a preventivní péče o pohybový aparát

Pokud bude majitel zvířete dbát o dobrou kondici svého psa, předejde mnoha zbytečným zdravotním komplikacím, které vyžadují veterinární léčbu a velmi často také operační zákrok.

Ideální je, pokud majitel se psem minimálně jedenkrát ročně vyhledá preventivní ošetření. Fyzioterapeut posoudí, zda je nutné, aby pes ošetření podstupoval častěji s ohledem na sportovní využití psa, úrazy a nebo operace v minulosti a dohodne se s majitelem na individuálním plánu podle potřeb jeho psa.
Do preventivní péče rozhodně patří krmení psa kvalitním krmivem. Pokud pes nemá dostatek kvalitních živin, jejich nedostatek se velice odráží na jeho pohybovém aparátu. Pes si nedokáže vytvořit dostatek kvalitní svaloviny, která tvoří ochranu kostí a kloubů, vazy a šlachy nejsou elastické a kosti, které se celý život remodelují podle aktuálního stádia života a zatížení nemají potřebnou kvalitu a odolnost.
Bohužel pro psy stále existují majitelé, kteří považují za kvalitní krmivo granule a konzervy zakoupené v supermarketech.

Velkým omylem majitelů, kteří mají svého psa pouze jako společníka bez využití ke sportovním aktivitám je, že považují fyzioterapii pro jejich psa jako zbytečnou, protože nesportuje. S ohledem na to, že v dnešní době vetšina psů trpí některou z degenerativních vad kosterního aparátu, jako je dysplazie kyčlí a loktů, spondyloza páteře a nebo jiné degenerativní onemocnění páteře je rozhodně na místě péči o pohybový aparát nepodceňovat a psa udržovat v dobré kondici. Pravidelná preventivní péče se vám vrátí v pokročilejším věku psa, protože právě díky pravidelné péči zůstane déle aktivní než bez ní. Dalším důvodem je fakt, že při hrách s ostatními psy a nebo s majitelem často dochází k různým kolizím- pádům na mokré trávě, nárazy do překážek, pády po střetu s druhým psem. I takovéto pohybové aktivity mohou mít a často mají vliv na vznik blokád zejména v oblasti páteře.
Další velkou skupinou „pacientů“ jsou psi malých plemen, kteří žijí jako společníci a přichází s bolavými zády a nebo hůř, chodí na pooperační rehabilitaci po výhřezu meziobratlové ploténky. Jsou to ti psi, kteří vesele doma skáčou z gauče, z křesla, z postele. A po pár letech „najednou“ začnou psa bolet záda a nebo „najednou“ vyhřezne ploténka. Je potřeba si uvědomit, že skoky z vyvýšených míst, které kolikrát končí podklouznutím pacek a „držkopádu“ na podlahu nesmírně zatěžují páteř psa. Skok dvoukilového psa z gauče se dá přirovnat skoku člověka z dvoumetrové výšky.

Autor fotografie : autorka článku

Často se majitelů, kteří přichází se psem ve chvíli, kdy má opravdu vážný problém ptám, proč nevyhledali pomoc fyzioterapeuta dříve, proč to nechali zajít až do fáze, kdy pes není schopen normální chůze, trpí bolestí a jeho kvalita života je výrazně omezená. Většina majitelů odpovídá, že o fyzioterapii pro psy nikdy neslyšela a nevěděla, což je smutné v době, kdy je tak snadné dohledat informace o čemkoliv.
Myslete prosím na svoje čtyřnohé kamarády a až se budete chystat na masáž, vzpomeňte si, že i váš pes by možná ocenil nějakou preventivní péči..