dornova metoda pro psy Archivy - Strana 2 z 2

„Dornovka“ pro psa – proč a kdy přijít?

Protože je Dornova metoda pro psy hodně diskutované téma a zejména na sociálních sítích se „dornovka“ doporučuje ve všech možných diskuzích zejména samozvanými odborníky („pokud pes přestal chodit, určitě si vyhledejte terapeuta Dornovy metody, pomůže vám!“) a nebo spokojenými majiteli, kterým jsme pomohli (děkujeme za doporučování, ale tato metoda opravdu není všelék). Já osobně jsem několikrát týdně označena v nejrůznějších psích skupinách, že určitě pomůžu. Jsem označovaná v případech, kdy pes v první řadě potřebuje pomoci od veterinárního lékaře a někdy bohužel i pomoc poslední.

Co to ta „dornovka“ vlastně je a jak funguje?

„Je to jemná manuální technika, která ošetřuje opěrný aparát a reguluje chybná postavení kostí a kloubů v těle.“ (www.dornovametoda-zvirata.cz)
Pro Dornovu metodu se vžily pojmy jako Dornova masáž, masáž Dornovou metodou a co je nejhorší, tak se vžil pojem „Dorneovka“ a nebo ještě hůř- „Dormeovka“. Takže prosím, Dornova metoda a nebo slangově „dornovka“. Díky!
Dornova metoda v žádném případě není MASÁŽ. Pokud už budeme „dornovku“ škatulkovat a někam řadit, lépe se bude cítit zařazena jako osteopatická metoda, protože se zabývá primárně právě kosterním aparátem zvířete a nebo člověka. Technika je celostní, to znamená, že pohlíží na tělo jako na celek a vždy je ošetřeno celé tělo. My „doporučáci“ a letití praktikanti této metody zařazujeme do techniky i práci s fasciemi, které nás všechny v podstatě drží pohromadě a mimo jiné jim vděčíme za to, že tělo je tak důkladně propojené a všechno souvisí se vším. O fasciálních technikách bude v brzké době napsáno hodně moc a o fasciích ještě hodně uslyšíte.

A co ta dornovka umí?

Na rozdíl od masáže, která se zabývá povrchovými svaly jde dornovka více do hloubky a díky tomu, že uvolňujeme špatně postavené kosti a klouby, ovlivňujeme i stav hlubokých svalů, které jsou okolo kostí a kloubů a s těmi kostmi a klouby hýbou. A samozřejmě ovlivňujeme ty výše zmiňované fascie. Většina lidí zná klasického „housera“ – špatný pohyb, lupne v zádech a patálie je na světě. Houser není nic jiného, než že většinou vlivem dlouhodobého přetížení kosterního i svalového systému postupně dochází ke špatné pozici pánve a křížové kosti (to je takové to občasné bolení v bedrech) a pak jednoho dne se ta křížová kost trošku posune jinam, než patří. Většinou je to vnímané jako prasknutí v zádech doprovázené ostrou bolestí střílející do zadní části stehen. Prostě vás vaše vlastní tělo má plné zuby a tohle je první varování, že na něj dlouhodobě dlabete. Většinou stačí několik dní klidu, suché teplo, svaly a fascie se uvolní a kosti se trošku posunou k původnímu místu, kde patří a přestanou tak hrozně dráždit nervy, které procházejí do pánevních končetin. Za pár týdnů a nebo měsíců to začne bolet znova, pak se člověk blbě hne a houser je zpátky. Tak to umí řešit Dornova metoda Uvolníme všechno stažené okolo, jemným tlakem při pohybu srovnáme pánev a všechno ostatní a chvíli máte klid. A mimo housera najdeme spoustu dalších nesrovnalostí na vašich tělech. Leccos opravíme a člověk se cejtí jako novej. U psa to funguje úplně stejně. I s tim houserem, jen tak mimochodem.
Hrozně ráda mám zkazky, že pánev a pánevní kruh jako takový rozhodně není pohyblivý a rozhodně se s tím nedá hýbat. Pokud by nedalo, už jsme dávno vymřeli po přeslici. My i zvířata. Protože by žádná samice nebyla schopna přirozeného porodu. Samozřejmě pohyblivost pánve v období březosti ovlivňují hormony, tlak plodu na pánev a tak dále, ale i v období mimo březost a u samců pánev pohyblivá prostě je. Sice málo, ale stačí to k velkým problémům.
Jen tak čistě pro vaši informaci – mezi pánví, respektive mezi iliakální kostí konkrétně a křížovou kostí, která nasedá na pánev a dotváří onen pánevní kruh existuje sakroiliakální kloub, nebo „esíčko“, chcete-li. Kloub je to plochý, kosti nasedají těsně na sebe a právě nikdo moc neví, že to je kloubní spojení. A tenhle potvora kloub je právě původce těch bolestí v kříži. Nejčastěji. U lidí i u psů. Takže to jen tak na okraj, co tahle metoda mimo jiné umí.

Dornovou metodou se ošetřují všechny klouby v těle, protože jak jsem zmínila na začátku, je to celostní metoda, tedy pohlíží na tělo jako celek. A v těle opravdu souvisí všechno se vším, takže je hrubou chybou, když navštívíte nějakého „umělce“ a on vám ošetří jen problematické místo psa a nebo vás. Pryč od nich. Pokud vašeho psa někdo neošetří celkově, psa mu nesvěřujte. Ani sebe, pochopitelně.

(zdroj: caninefitness.com, en.wikipedia.org)

Jak je možné, že se kloub nachází v nepřirozené poloze?

On se tam nenachází jen tak dobrovolně. Byl k tomu donucen. Nepřiměřenou fyzickou zátěží, nějakým úrazem, dlouhodobým přetížením určité části těla, prudkými doskoky z výšky…
Dochází k posunům v řádu milimetrů a kloub rozhodně neopouští svoje místo definitivě. Pokud ano, je to luxace, tedy vykloubení a práce pro veterináře, případně humánního lékaře. Pokud dojde k tomu, že se kloub z výše uvedených důvodů dostane o kousek jinde než patří a tam zůstane, je zaděláno na problém. Tkáně okolo postiženého místa se stáhnou a vlastně tak vytvoří ochranu před tím, aby se to pohnulo někam dál. Problém je, že tohle dost bolí a v téhle fázi začnou lidi kňučet, že je bolí záda, rameno, kotník… a pes sice většinou nezačne kňučet, ale začne se hůř pohybovat, kulhat, méně a nebo vůbec skákat. Pokud to někoho dožene k nějakému řešení, tak je vyhráno. Čím dřív se to řeší, tím lépe se to řeší. Pokud si někdo vzpomene na dornovku po tom, co má dvacet let bolesti zad, tak máme opravdu MOC velkou radost. Blbě se to řeší a člověk na tom nechá ruce. Toto je specialita zejména pánské části populace 🙂

A kdy dornovka nepomůže? I když je vehementně doporučovaná ve skupinách na fejsbůku?

Občas se stane, že pomoci neumíme. A nebo nemůžeme, protože by to pejskovi neprospělo a mohlo spíš uškodit. Nikdo ze zodpovědných terapeutů nikdy netvrdil, že „dornovka“ je na všechno. Vůbec ne. Jako všechno má svoje meze a dokonce kontraindikace. Že je opředena mýty a kolují o ní zvěsti jak je úžasná a všemohoucí není práce terapeutů, ale všeználků na síti. A nadšených majitelů, kterým třeba dornovka psa opravdu postavila na nohy. Mimochodem to strašně štve veterináře. Pokud se přiženete na veterinu se psem, se kterym je to fakt nahnutý, je potřeba dlouhodobá léčba a nebo operace a nebo třeba ani léčba neexistuje a vy budete poptávat jeho názor na dornovku, minimálně mu zkazíte náladu. Slušně řečeno. Prostě všeho s mírou.

Takže kdy rozhodně dornovka pro psa není vhodná?

Když pes začal kulhat. Mně osobně se dělají mžitky před očima z telefonátů, kdy chcete dornovku, protože pes kulhá a mysleli jste, že napřed dornovka, abyste jako nemuseli na veterinu. Takže přesně obráceně. NIKDO, opravdu nikdo z kvalitních terapeutů vám psa nepřijme na terapii, pokud kulhá a nebo má problém s pohybem, případně nechodí vůbec a nemáte psa vyšetřeného veterinářem. Ono se klidně může stát, že pes kulhá, protože si naštípl a nebo zlomil kost prstu a nebo že se objevil osteosarkom. Oba katastrofické scénáře jsou z praxe a nejsou tak vzácné, bohužel. To jen tak pro informaci, až na mě zase budete štěkat do telefonu, že se teda objednáte k někomu, kdo je ochotnější a nevymejšlí blbosti. Prosim, jak je libo.
Když se pes s něčím akutně léčí. Pokud máte psa, který se momentálně léčí se zánětem čehokoliv, přežil otravu, bere antibiotika a podobně, na terapii prostě nepatří. Po vyléčení.
Když má nádorové onemocnění. Nádory máme zhoubné a nezhoubné,maligní a benigní, chcete-li. Maligní se šíří několika cestami a vytváří metastázy. Šíří se mimo jiné hematogenně a lymfogenně- takže krví a lymfou. No a z toho důvodu my prostě psy na terapii nechceme. Terapie mimo jiné způsobuje to, že se zvýší tkáněmi průtok krve a lymfy, protože se uvolní zablokovaná místa v těle a krev a lymfa opět může volně a nadšeně proudit tělem. Tenhle efekt chceme. Ale ne u pejsků s rakovinou, protože by se mohlo stát, že rakovinové bujení se zrychlí. Je to jako u lidí. Masér vás na masáž nepřijme, pokud se onkologicky léčíte a nebo jste se v posledních letech na onkologii léčili.

A kdy tedy dornovka pomůže?

V první řadě je úplně ideální, když se nemusí řešit žádný problém, ale pes prostě přijde jen tak. Aby žádný problém neměl. Prevence se tomu říká. V Čechách je to pořád ještě trochu neznámé slovo, ale v zájmu vašich psů by bylo dobré se seznámit s jednou věcí: lepší je problému předejít, než ho řešit. Mám hrozně ráda majitele, kteří se objednávají s tím, že jejich pes by rád na dornovku a že mu vůbec nic není, jen trochu sportuje. Krása. Naštěstí se zvedá informovanost majitelů a tenhle typ návštěvy je čím dál častější.
Kulhání z nezjištěných příčin. Pokud vám pes kulhá a veterinář neshledal žádnou konkrétní závadu, můžete zkusit navštívit terapeuta. Mnohdy je opravdu problém v tom, že někde něco tak úplně neladí a po uvolnění pes přestává kulhat.
Další indikace kdy přijít je, když pes zpomalil svoje tempo, po vstanutí z pelechu mu chvíli trvá, než se rozhýbe, neochotně skáče do auta, na křeslo a tak celkově začně mrzoutit. Míček ho nezajímá, nejradši má klid, cvičit se mu nechce. Předtím je samozřejmě potřeba vyloučit interní příčinu a psa rozveselit návštěvou u veterináře 🙂
Degenerativní onemocnění pohybového aparátu je taky pro nás. Všechny ty dysplazie kyčlí, loktů, spondylozy sice neumí nikdo vyléčit, ale jistá pomoc tu je. U veterináře léky na bolest, operace a podobně. U nás celostní péče o celého psa, aby se mu nehroutil zbytek těla víc, než je nutno. Totiž když má pes dysplazii kyčelního kloubu třetího stupně , tak si dost na ty zadní nohy rád uleví tím, že přenese víc váhy na přední část těla. A opravdu nechcete, aby si pes odrovnal i přední končetiny.

Taková specialita, kterou řešíme velice často je spondyloza páteře. Obratle jsou spojeny kloubně, páteř je velmi flexibilní díky kloubním spojením a meziobratlovým diskům. Páteří prochází mícha a z míchy vychází nervy, které se dál větví a inervují celé tělo. Spondyloza páteře je degenerativní onemocnění, kdy se na obratlích vytvoří takzvané osteofyty, kostní výrůstky, kterými postupně srostou k sobě a páteř přestane být tak flexibilní a hlavně se stává, že dochází k útlaku nervů vycházejícím z míchy v postižené části páteře. Někdy je příčina genetická a jedná se o vrozenou spondylozu, která se objevuje u mladých zvířat (speciálně u boxerů, francouzských buldočků…) a nebo páteř degeneruje věkem a nepřiměřeným zatížením. Tam se tělo snaží oslabené místo páteře zpevnit tím, že nechá zkostnatět meziobratlové vazy, aby se páteř nezhroutila úplně. Hezké, ale bolavé. Neléčitelná věc. Někdy se provádí operativní odstranění osteofytů. Ale většinou se tato nemoc „léčí“ konzervativně. Respektive se všichni snažíme, aby postup byl co nejpomalejší a psa co nejméně bolela. Od nás je pomoc jediná- starat se o tělo tak, aby měkké tkáně zůstaly co nejdéle flexibilní a zbytek těla psa se držel v dobré kondici. Čím více se bude udržovat tělo v dobré kondici, měkké tkáně zůstanou co nejvíce flexibilní, tím pomaleji se bude pes horšit. Z praxe – dokážeme podržet kvalitu života i několik let, pokud se psem dorazíte dřív, než sotva stojí na nohou. Nejhorší je, když majitel psa ví roky, že pes spodylozu má a přichází ve chvíli, kdy pes nedokáže pořádně chodit. Po nás se chtějí zázraky na počkání. Takhle to bohužel neumíme.

A jak probíhá ošetření psa?

Pokud se se psem objednáte, čeká vás vstupní pohovor včetně vyplnění karty ošetřovaného psa, kde podpisem potvrdíte, že s terapií psa souhlasíte. Pokud jste majiteli brýlí na čtení, rozhodně se vám budou na terapii hodit 🙂
Majiteli je vysvětlen princip terapie včetně následných opatření, především, že má pes tři dny po terapii mít fyzický klid. Žádný cvičák, závody, míčky… Opravdu.
Samotná terapie probíhá tak, že pes MUSÍ dokázat ležet na boku, v klidu stát a sedět.
Často se dozvídám, že to teda nepude. Že Alík na boku ležet nebude, protože to neumí, bojí se, nechce. Ve chvíli, kdy se mi tam rozhysterčí majitel, pes ho většinou následuje a terapie může skončit dřív, než začala. Potom je zralej na Lexaurin pes, majitel a předevšim já.
Terapie trvá podle toho, jestli mi majitel předvádí divadelní scénky na téma „Můj pes neumí ležet“ a nebo jestli toho psa prostě položí na bok buď povelem a nebo fyzicky v rozsahu 40-60 minut. Pokud po každém hmatu pes vystřelí a začne pobíhat po místnosti a majitel s klikrem v ruce se snaží Alíka předsvědčit na návrat do původní ležící polohy, tak i déle.
Prosim vás pěkně, kilové balení pamlsků nechte doma. Pamlsky opravdu v průběhu terapie nepotřebujete. Pes se má soustředit na mě a ne na hrst bio kuřecích sušených srdíček. A není potřeba nafutrovat psa do bezvědomí za to, že leží. Psa to rozptyluje a ruší, stejně jako mě. Navíc jsem často dost hladová, protože ne vždycky je čas se najíst a pohled na jídlo mě rozptyluje možná víc než toho psa. Pamlsky a slavnostní ovace na konci terapie jsou naopak povoleny. Ale věřte tomu, že největší odměnou psu je samotná terapie.

A režim po terapii?

Po terapii je potřeba nechat psa alespoň tři dny odpočívat. Kdo byl někdy na masáži, dornovce a jiných procedurách tak ví, že se dva dny cíti jak kdyby ho přejel parní válec. To je normální reakce těla a podle závažnosti stavu psa se liší- někdy na sobě pes nedá nic znát, jindy se sotva doplouží vyvenčit před dům a někdy pookřeje výrazně ihned po terapii. V každém případě je nutno klidový režim dodržet, aby se pes zregeneroval a aby se nedostal do původního a nebo dokonce horšího stavu než přišel. Pes se musí srovnat s novým stavem svého těla, stejně jako jeho tkáně musí přijmout fakt, že je všechno trochu jinak a to trvá právě ty tři dny. Pokud je stav psa vážný, terapeut může nařídit i delší dobu klidového režimu. Pokud se stane, že pes bude vystaven fyzické zátěži, minimálně si špatnou pozici kloubu vytvoří znovu a nebo si v horším případě vytvoří další a rozsáhlejší problémy. Na internetu kolovala a dodnes bohužel koluje fáma, že dornovka je dobrá ke zvýšení fyzického výkonu a je dobré ji dělat právě před plánovaným výkonem. Jen tak aby bylo jasno, pokud někomu uvolníte všechny klouby v těle a pak ho pošlete na agility plac, můžete si krásně psa zmrzačit. Dočasně, ale klidně i trvale. S čistým svědomím můžu říct, že takhle zvěst se nenese od žádného prověřeného terapeuta Dornovy metody.

A jak často chodit?
Tohle je čistě individuální záležitost. Pokud pes chodí preventivně, zpravidla nás navštíví dvakrát do roka, někdy jednou. A pokud řešíme nějaký problém, tak v individuálním terapeutickém schématu, které je většinou jedenkrát za tři týdny a postupně se zlepšením stavu se interval návštěv prodlužuje.

Pes a fyzioterapie

Ještě před pár lety byla fyzioterapie psů v České republice považována za zbytečný luxus, rozmar nebo módní výstřelek. Dnes se však stále více majitelů sportujících i běžných psů setkává s pojmy jako manuální terapie, rehabilitace nebo přístrojové metody. Díky rostoucímu povědomí se fyzioterapie stává běžnou součástí péče – nejen u psů po operacích nebo úrazech, ale také jako prevence u aktivních čtyřnohých sportovců či psů s predispozicemi k problémům pohybového aparátu.

Pes ve sportovní zátěži a fyzioterapie

Autor fotografie: Sam Marešová

I dnes je mnoho lidí, kteří si myslí, že péče o pohybový aparát v rámci prevence je zbytečná. Pes nemá žádný problém, normálně sportuje, podává výkony, je zdravý. Zbytečnou věcí přestává být, když se psovi něco stane. Najednou majitel psa není líný, aby zavolal v osm večer o víkendu, že jeho pes NUTNĚ a hned potřebuje fyzioterapii a že včera bylo pozdě.

Pokud se podíváme do sportovního světa lidských sportovců tak zjistíme, že každý profesionální sportovec s sebou vozí na závody svého sportovního fyzioterapeuta a mimo tréninky se v době mezi jednotlivými závody udržuje v kondici právě pomocí svého fyzioterapeuta. Dokonce každý průměrný fotbalista má k dispozici sportovního maséra delegovaného právě k péči o daný fotbalový tým, o hokejistech a fotbalistech české reprezentace nemluvě.

Pak to máme další skupinku „odborníků“, která tvrdí, že fyzioterapie pro psa je nesmysl. Dřív pes taky přece sportoval a žádnou fyzioterapii nepotřeboval. Je potřeba vzít v potaz skutečnost, že dříve nebylo tolik sportovních aktivit pro psy a nebo tolik sportovních plemen, v dnešní době trpící mnoha degenerativními onemocněními pohybového aparátu, o které se ve velké míře zasluhuje nevhodné křížení a vpuštění nevhodných jedinců do chovu a samozřejmě také tolerance degenerativních vad v chovu jako například u německého ovčáka.
Dnešní sportování se psy je dohnané do extrému, což je trend současné doby. Rychlejší zaběhnutí parkuru, prudší a divácky atraktivnější zákusy a nebezpečné manévry figuranta se psem při sportovní obraně, co nejvyšší výskok na peška při bull sportech, extrémní silové výkony při bull sportech, co nejrychlejší otočka při flyballu, krkolomné kousky při dog frisbee a mnoho dalšího.

Jak trefně popsala jedna diskutérka v internetové diskuzi – „sport se psem už není pro zdraví, ale o zdraví“.
Pes sportovec by měl absolvovat preventivní ošetření jako člověk sportovec, aby se problému předešlo a nebo aby byl včas odhalen. V praxi se převážně setkávám se sportujícími psy právě ve chvíli, kdy zpomalí na parkuru, začnou neochotně kousat, špatně skáčou. Pak teprve majitel hledá příčinu a řeší ji. Pouze malé procento majitelů sportujících psů navštěvuje fyzioterapeuta preventivně před sportovní sezonou a po ní, což je naprosto ideální.

A jak škodí dnešní extrémní pojetí sportovních aktivit psům?

Namátkou dvě z nejčastějších sportovních aktivit a jejich následky pro psy:

Sportovní obrana

Jedna z nejvíce zatěžujících aktivit se psem vůbec. Zvlášť pokud figurant přistupuje ke psům zbytečně hrubě. Bohužel se také najdou figuranti, co nechají psy kousat na obojku a dokonce je na obrany vyžadují.

Vliv obran na páteř psa lze přirovnat k nárazu vlaku do překážky – lokomotiva stojí, některé vagóny vykolejí. To samé páteř – tělo to zdánlivě ustojí, ale některé obratle ( přirovnej k vykolejeným vagonům) se vyhnou z osy- „vykolejí“. Na psovi se samozřejmě nic neprojeví nic. Ale následky nárazů, které tělo kompenzuje a někdy s velkým úsilím se časem projeví. Za rok, dva, pět… Páteř, která je přetěžovaná degeneruje předčasně v podobě kalcifikace plotének, v podobě spondylozních změn a nebo vznikají „jen“ mikrotraumata měkkých tkání, které snižují mobilitu měkkých tkání. Sportovní obrana má za následek také časté blokády krční páteře zejména v oblasti atlantooccipitálního skloubení.

autor fotografie – Gabriela Mikesková, fena BOM Bona Kofr

Agility

Populární psí sport, kdy pes podává extrémní sportovní výkon, kde je kladen důraz na rychlost, flexibilitu, přesnost.
Na první pohled by se zdálo, že se pejsek dvě minuty po parkuru proběhne a to je vše, ale ve skutečnosti agility extrémně zatěžuje klouby i páteř při skocích, obratech, prudkém zastavování na zónách. Občasná kolize na překážce má opět vliv na vznik blokád v opěrném aparátu. Navíc je velkým nešvarem, že se pes po zaběhnutí parkuru zavře do auta a nebo kotce bez patřičného zchlazení psa po výkonu. O zahřátí svalů před výkonem si většina agility sportovců také může nechat jenom zdát.
Představte si sami sebe, jak jen tak polovičatě rozehřátí jdete podat výkon na parkur a pak vás někdo uhnané a zpocené zavře do stísněného prostoru. Absence pravidelné fyzioterapie je častým důvodem předčasného ukončení sportovní kariéry psa.

Autor fotografie : Sam Marešová

Pes a fyzioterapie po úrazech a nebo operacích

Metody a možnosti operačního řešení ortopedických diagnoz jsou stále více podobné operacím lidí. Endoprotéza kyčelního kloubu psa už přestává být pouhou teoretickou představou, ruptury koleních vazů se operují naprosto běžně a nikdo se nepozastaví, že něčí pes má po operaci páteře. Běžné jsou osteosyntézy fraktur a mnoho typů dalších zákroků, které dokáží zajistit psovi stiženému degenerativní vadou a nebo úrazem velmi dobrou kvalitu života.

Existuje stále jeden velký rozdíl mezi ortopedickými operacemi psa a člověka. Prakticky žádná ortopedická operace se u lidí neobejde bez následné pooperační rehabilitace. U mnoha úrazů jako jsou distorze, blokády páteře se přímo indikuje fyzioterapie jako forma léčby.

U psů se tato součást buď začlenila do chodu veterinární kliniky a rehabilitační středisko je součástí veterinárního pracoviště, nebo veterinář majiteli doporučí, aby fyzioterapeuta vyhledal, popřípadě doporučí spolupracujícího, ale stále se velmi často děje, že žádné doporučení majitel psa nedostává a co hůř, někdy dokonce majitel doporučení veterináře nevyslyší.

Proč by měl pes po operaci a nebo po úraze absolvovat rehabilitaci?

Autor fotografie: Helena Svatůňková, kříženec Meggie

Samotná manipulace se psem v narkoze je první důvod, proč by pes měl absolvovat po rekonvalescenci rehabilitaci. Díky narkoze má pes relaxované svaly, tím pádem nefunguje svalová ochrana kloubů končetin a kloubních spojení obratlů a velice často se stává, že pes po operaci utrpí blokádu nejčastěji v oblasti páteře. Mnohdy jsem se setkala s nešetrnou manipulací se zvířetem v narkoze a ještě častěji jsem se setkala s blokádou v oblasti krční páteře po ultrazvukovém čištění zubů a nebo v oblasti křížokyčelního skloubení po břišních operacích ( poloze psa na zádech a manipulace psa do této polohy).

Ortopedickým operacím většinou předchází problém v pohybovém aparátu psa. Jakákoliv nerovnováha v pohybovém aparátu psa vede k tomu, že pes má vytvořený nesprávný pohybový návyk ve snaze ulevit postižené části těla, tudíž kromě problému, který vede k operaci vzniká další problém na jiném místě těla, který vznikl díky přetížení ve snaze odlehčit původně postižené oblasti. (Například pokud pes dlouhodobě ulevuje pánevní končetině, přetěžuje pes hrudní končetiny, kde vznikají blokády v oblasti ramenního pletence a spodní části krční páteře).

Typicky ruptura kolenního vazu – většinou se stává, že pes, který má rupturu vazu v kolenním kloubu za pár let má ten samý problém na druhém koleni a podstupuje druhou operaci. A ve finále za několik let řeší problém s bederní páteří.
Proč? Vynecháme-li genetické aspekty, špatně úhlené končetiny a celkově špatnou stavbu těla, které rozhodně k rupturám přispívají, hlavním důvodem je řetězení blokád a postupné „vyplutí“ na povrch.
Pes dokáže nerovnováhu v kosterním aparátu kompenzovat i několik let, aniž by majitel psa postřehl problém.
Pokud má pes ztuhlé fascie a svaly v oblasti bederní páteře, za čas se blokáda prohloubí a rozšíří na fascie a svaly pánevních končetin. Mění se nepatrným způsobem pohybový vzorec zvířete, mění se těžiště psa. Pes nedává dlouho najevo žádnou bolest. Jednou si tak běží pro míček a „najednou“ mu praskl kolenní vaz. Ovšem najednou není najednou – vaz praskl vlivem dlouhodobého přetížení měkkých tkání vlivem špatného osového postavení těla zvířete.
Pes absolvuje operaci vazu a díky manipulaci se psem v narkoze, rekonvalescenci bez rehabilitace se prohlubuje první blokáda v bederní páteři ještě více. A protože si zvíře ulevuje na operovanou nohu, přetěžuje druhou pánevní končetinu, kde už jsou stažené fascie vlivem blokády v bederní páteři. Po operaci a rekonvalescenci pes chvíli ještě kulhá a vlastně kulhá občas po zátěži, ale jinak se zdá majiteli i veterináři v pořádku. Sice občas hůř vstane a je méně ochotný k pohybu, ale tak není už nejmladší a je přece po operaci. No a jednou si tak běží pro míček a najednou mu praskne vaz na druhém koleni…
Toto je typický příběh, který jsem si vyslechla snad stokrát ohledně ruptur vazů v kolenních kloubech psa.
Tělo je jeden funkční celek a je na něj nutno jako na jeden celek pohlížet. Pokud má být pes v dobré kondici a jeho tělo má být vyvážené a funkční, nelze považovat rekonvalescenci za uzavřenou bez poúrazové a nebo pooperační rehabilitace.

Autor fotografie : Věra Strnadová, NO Sebastian

Pes a degenerativní vady kosterního aparátu

Vlivem nevhodného křížení jedinců, kteří jsou degenerativními změnami opěrného aparátu postiženi, krytím jedinců bez vyšetření a uchovnění, vlivem množení a příbuzenské plemenitby je mezi psy a vlivem tolerance vad v chovu (speciálně u německého ovčáka) je mezi psy extrémní výskyt degenerativních vad páteře a kloubů. Degenerativní vady mají negativní vliv na mechaniku pohybu a celkovou životní pohodu zvířete.
Vady jsou někdy operabilní, ale většinou s vadou zvíře žije více či méně kvalitní život. Setkala jsem se s případy, kdy se v necelém roce utrácel pes pro velice vážnou vadu vývoje kyčelního kloubu na obou končetinách.
Ve většině případů může pes vést poměrně kvalitní život s jistými pohybovými omezeními a v případě pravidelné fyzioterapie se nám daří zlepšovat kvalitu života psa velice významně. Fyzioterapie nevyléčí postižený kloub a nebo úsek páteře, ale pokud se staráme o to, aby byla zachována mobilita ostatních kloubů a elasticita měkkých tkání okolo postižené části těla, lze zpomalit poměrně výrazně proces degenerace a udržet psa pomocí pravidelné fyzioterapie a správného nasvalování co nejdéle pohybu schopného.
Pokud při vyšetření psa při procesu uchovnění a nebo při jiném RTG vyšetření zjistí, že jeho pes nemá kosterní aparát v pořádku, fyzioterapie musí být zahájena ihned a ne až po několika letech, kdy pes začíná mít vážné potíže s pohybem.

Zdroj fotografie : archiv autorky článku- veterinární ordinace Tachov

Pes a preventivní péče o pohybový aparát

Pokud bude majitel zvířete dbát o dobrou kondici svého psa, předejde mnoha zbytečným zdravotním komplikacím, které vyžadují veterinární léčbu a velmi často také operační zákrok.

Ideální je, pokud majitel se psem minimálně jedenkrát ročně vyhledá preventivní ošetření. Fyzioterapeut posoudí, zda je nutné, aby pes ošetření podstupoval častěji s ohledem na sportovní využití psa, úrazy a nebo operace v minulosti a dohodne se s majitelem na individuálním plánu podle potřeb jeho psa.
Do preventivní péče rozhodně patří krmení psa kvalitním krmivem. Pokud pes nemá dostatek kvalitních živin, jejich nedostatek se velice odráží na jeho pohybovém aparátu. Pes si nedokáže vytvořit dostatek kvalitní svaloviny, která tvoří ochranu kostí a kloubů, vazy a šlachy nejsou elastické a kosti, které se celý život remodelují podle aktuálního stádia života a zatížení nemají potřebnou kvalitu a odolnost.
Bohužel pro psy stále existují majitelé, kteří považují za kvalitní krmivo granule a konzervy zakoupené v supermarketech.

Velkým omylem majitelů, kteří mají svého psa pouze jako společníka bez využití ke sportovním aktivitám je, že považují fyzioterapii pro jejich psa jako zbytečnou, protože nesportuje. S ohledem na to, že v dnešní době vetšina psů trpí některou z degenerativních vad kosterního aparátu, jako je dysplazie kyčlí a loktů, spondyloza páteře a nebo jiné degenerativní onemocnění páteře je rozhodně na místě péči o pohybový aparát nepodceňovat a psa udržovat v dobré kondici. Pravidelná preventivní péče se vám vrátí v pokročilejším věku psa, protože právě díky pravidelné péči zůstane déle aktivní než bez ní. Dalším důvodem je fakt, že při hrách s ostatními psy a nebo s majitelem často dochází k různým kolizím- pádům na mokré trávě, nárazy do překážek, pády po střetu s druhým psem. I takovéto pohybové aktivity mohou mít a často mají vliv na vznik blokád zejména v oblasti páteře.
Další velkou skupinou „pacientů“ jsou psi malých plemen, kteří žijí jako společníci a přichází s bolavými zády a nebo hůř, chodí na pooperační rehabilitaci po výhřezu meziobratlové ploténky. Jsou to ti psi, kteří vesele doma skáčou z gauče, z křesla, z postele. A po pár letech „najednou“ začnou psa bolet záda a nebo „najednou“ vyhřezne ploténka. Je potřeba si uvědomit, že skoky z vyvýšených míst, které kolikrát končí podklouznutím pacek a pádu na podlahu nesmírně zatěžují páteř psa. Skok dvoukilového psa z gauče se dá přirovnat skoku člověka z dvoumetrové výšky.

Autor fotografie : autorka článku

Často se majitelů, kteří přichází se psem ve chvíli, kdy má opravdu vážný problém ptám, proč nevyhledali pomoc fyzioterapeuta dříve, proč to nechali zajít až do fáze, kdy pes není schopen normální chůze, trpí bolestí a jeho kvalita života je výrazně omezená. Většina majitelů odpovídá, že o fyzioterapii pro psy nikdy neslyšela a nevěděla, což je smutné v době, kdy je tak snadné dohledat informace o čemkoliv.
Myslete prosím na svoje čtyřnohé kamarády a až se budete chystat na masáž, vzpomeňte si, že i váš pes by možná ocenil nějakou preventivní péči..

Úspěšná rehabilitace ochrnuté čivavy vyústila v přestřelku na sociálních sítích a telefonické výhrůžky

Několik set lidí sledovalo případ úspěšné rehabilitace čivavy po výhřezu ploténky v krční páteři. Celá věc skončila telefonickým útokem ze strany kliniky v Plzni na téma likvidace živnosti a pošpinění pověsti ( opět se o vás zmiňuji anonymně, vážený majiteli/majitelko nejmenované kliniky !!!), následovala mírnější, anonymní odezva druhé kliniky jasně v reakci na video, které jsem zveřejnila já. Oceňuji, že jde jen o nevinnou přestřelku na sociálních sítích a nejedná se opět o osobní vyhrožování, přesto mi všechny reakce přijdou neprofesionální a úsměvné. A o to více, že komentáře pod jejich videem jsou až na pár případů plné pohoršení se nad tím, jak neprofesionálně odsuzují Dornovu metodu. Můžete posoudit sami:

POUHÉ DVA DNY PO ZVEŘEJNĚNÍ VIDEA NA YOUTUBE A FACEBOOKU:

Klinika se vymezila vůči Dornově metodě za velmi krátkou dobu po zveřejnění videa o čivavákovi. Vymezila jsem se poměrně „ostrým“ komentářem při sdílení jejich videa, ale už samotné bouřlivé komentáře, obhajující Dornovu metodu pod videem z Jaggy mluví jasně: Jaggy šlápla vedle, narazila na velkou vlnu odporu k jejich postoji ze stran majitelů psů. Můj komentář k celé kauze k přečtení pod videem.

Karen – radost z prvních krůčků a to vše bez Dornovy metody…

Zveřejnil(a) Jaggy Praha dne 10. leden 2017

KOMENTÁŘ NA FACEBOOKU Z MÉ STRANY:

A je to tady, čekala jsem, jaké budou reakce na video ochrnutého čivaváka.

Potrefená husa kejhá, říká se. Takže jsem se napřed dočkala telefonických výhružek ze stran plzenské pohotovosti a to poměrně nevybíravých. Následuje mírnější „odezva“ ze strany Jaggy. Ok, beru to. Jen několik slov k celkové „náladě“ na poli veterinární medicíny a rehabilitace zvířat obecně..

Máte super vybavené kliniky, v každém větším i menším městě jsou parádní a špičkově vybavená pracoviště. Studovali jste šest let veteriny, jedné z nejtěžších škol v republice. Vím to, taky jsem tam studovala, narozdíl od vás nedostudovala.

Skládali jste přísahu, že budete pomáhat zvířatům při promoci v aule na VFU a společně se památečně fotili u sochy koně svatého Václava před aulou. A najednou jste vyhlášení veterináři na velkých klinikách v republice a kolikrát je vaše ego větší, než celá vaše klinika. Přísaha pomáhat zvířatům je dávno zapomenutá, na prvním místě jsou prachy. A proto, když si dovolí někdo přijít, pacienta, kterému jste navrhli euthanasii a dávali mu minimální šanci na chůzi, prostě vezme a citlivě zrehabilituje tak, že se pes po týdnu pohybuje celkem slušně a po měsíci běhá s minimálním neurologickým deficitem, tak začínáte plivat ohen a kopat kolem sebe. Zase ti šarlatáni s Dornovou metodou! Zase nějaká čarodějnice, co tomu hovno rozumí a sere se, kam nemá! Jak to, že si dovolila NEUROLOGICKÉHO pacienta rehabilitovat. DORNOVA METODA NEPATŘÍ DO REHABILITACE NEUROLOGICKÝCH PACIENTŮ!!! A navzdory tomu všemu pes prostě chodí. Asi nečetl učebnice neurologie a neseděl na vašich konferencích, kde hlásáte, že Dornova metoda je prostě nesmysl.

Ve světě je Dornova metoda naprosto běžná součást rehabilitace zvířat. Ovšem tady, tady je to problém, protože vaše ego nedovolí se na věc podívat s jasnou myslí a bez emocí. Mechanický blok v oblasti plexus brachialis, plexus lumbalis a nebo plexus sacralis zná zřejmě většina lidí. Bolavá blokáda páteře, kruté bolesti střílející do ruky a nebo do nohy. Kolikrát člověk není schopen normálního pohybu a dělá vše proto, aby se hýbat nemusel. U zvířat to funguje stejně! Tak proč ta zvířata vezmete, narvete je na tu hydroterapii a tam je nutíte v akutních a bolestivých stavech chodit ve vodě v domněnce, že jim to pomáhá. Schválně si běžte zaplavat ve chvíli, kdy budete mít problém s ischiadickou bolestí vylézt z postele. Hydroterapie je super rehabilitační technika, ale NEAKUTNÍCH stavů. Nemůžu se dočkat semináře hydroterapie v Německu, kde jim přednesu, jak se k hydroterapii přistupuje v Čechách, předpokládám, že půjdou do vrtule.

Mrzí mě, že jde především o prachy a ne o zdraví a pohodu zvířat. Asi jsem naivní blbec, že jsem si to leta myslela, o to horší je to střízlivění z toho ideálu. Nikdy jsme netvrdili, že Dornova metoda je všelék na všechno. Dokonce má své limity a kontraindinace, ostatně jako každá metoda. Ale v rukou kvalitního terapeuta je to bezpečná a účinná terapie. Při možnostech, co pole veterinární rehabilitace nabízí, lze zvířeti poskytnout komplexní a kvalitní rehabilitační plán, dnes už na úrovni humánní fyzioterapie a Dornova metoda má zkrátka své poměrně velké místo v tomto oboru. Hydroterapie, elektroléčba a nevím co zkrátka neumí odbourat mechanické bloky, rozhodně ne tak snadno a účinně, jako právě DM.

Naštěstí jsou tu veterináři, kolikrát ani nepracují na špičkových klinikách, nemají super překrásné webové stránky a reklamy na internetu, v tichosti si dělají svojí práci, s respektem, láskou a naplno. Není o nich moc slyšet, nepotřebují se bít do prsou, jak jsou dobří. Oni se zabývají tím, že léčí, pomáhají, žijí veterinou. Nemají čas na to, aby někomu vyhrožovali a nebo útočili, popřípadě někde spřádali plány na to, jak vymýtit Dornovu metodu z pole zemského. A navíc, nikdy neodmítnou pomoc nám, dornovcům. Chovají se lidsky s pacientům i jejich majitelům. Poskytnou snímky, zkonzultují, poradí, doporučí a nebo i zakážou, protože se domnívají, že tento případ na tuto terapii vhodný není. Radujeme se pak společně z toho, že zvířeti bylo pomoženo. Majitel je vděčný veterináři, který mu pomohl léčit zvíře, terapeutovi, že se na léčbě svou měrou podílel a není důvod k vzájemné zášti. A naštěstí jich znám hodně, kdo za námi stojí a vím, kam se obrátit pro radu, konzultaci, pomoc. A tam já posílám svoje pacienty, protože vím, že tam pracuje veterinář s velkým V.

Rehabilitace a fyzioterapie je u nás obor poměrně nový a pokud někdo vidí příležitost jen v tom, že z toho vytříská prachy, daleko nedojde. Jistě, říká se, že peníze leží na zemi, jen je zvednout.. ale je potřeba je zvedat všechny a za každou cenu a jít přes mrtvoly?

A zde je ten případ ochrnuté čivavy:

Rehabilitace psa s výhřezem meziobratlové ploténky v oblasti krční páteře

Jeden příběh plný bezmoci a naděje zároveň… tříletý čivavák s hemiparézou po výhřezu ploténky v oblasti krční páteře. Klinika Jaggy dávala 5-10 % na normální chůzi…hospitalizace a rehabilitace psa stála majitele 24.000, s tím, že když chtěla ukončit díky hroznému stavu psa při návštěvě ukončit, bylo jí sděleno, že pes je hysterický a vlastně ho můžou hned utratit, pokud chtějí…nechtěli, pochopitelně. Druhý den pes přijel za mnou, shledala jsem vyděšeného, rozbolavělého psa s naprosto šílenou blokádou krční páteře- proto ta vyhřezlá ploténka. Tělo už nezvládlo kompenzovat výrazné posuny v ose páteře a prostě zkolabovalo. Arčík je vychovaný, příjemný a společenský pes čivavy, v žádném případě se nejedná o hysterický exemplář. Ten pes se jen strašně, šíleně bál a k tomu měl ukrutné bolesti. Tento stav se pokoušeli na klinice napravit hydroterapií, tedy rehabilitací v bazénu. Umíte si někdo představit, že vás někdo nutí k pohybu ve vaně s vodou, když máte kruté bolesti po výhřezu ploténky a neovládáte polovinu těla? Já ne. U nás je hydroterapie na velkých klinikách považovaná za super rehabilitační metodu. Ano, hydroterapie je jistě skvělá DOPLŇUJÍCÍ rehabilitační metoda, ale rozhodně ne v případech akutních mechanických blokád. V těchto případech je nutné odstranit napřed příčinu, tělo nechat zregenerovat a posléze nastavit poúrazovou rehabilitaci…u nás je to stále BOHUŽEL nepochopeno. Tento příběh má šťastný konec, ale ne vždy tomu tak je. Tento případ navíc vznikl díky neznalosti majitele, Arčík chodil na vodítku a výrazně tahal a škrtil se na něm. V těchto případech, kdy pes neovládá chůzi na vodítku s obojkem bez tahání, mějte prosím na paměti, že obojek má velmi NEGATIVNÍ vliv na zdraví psa a na stav jeho krční páteře. Setkávám se s tím bohužel často. Pokud pes tahá a není ve vašich silách naučit ho klidné chůzi na obojku, použijte místo něj postroj. Pes samozřejmě bude tahat dál, ale tah bude rozložený a nehrozí degenerace a poškození krční páteře, která končí často velmi fatálně….

a ještě jedna poučka lékaře- osteopata z předminulého století. Tehdy se vědělo, že osteopatie má své místo v rehabilitaci neurologických pacientů. Dnes, o dvě století později dnešní lékaři touto metodou v mnoha případech opovrhují a výrazně ji nedoporučují…

“ Kosti, klouby a tkáně mají úzký vztah k vnitřním
obranným silám organismu. Opatrnými hmaty povolíme
zablokované klouby a ztvrdlou tkáň. Krev a mízní mok může
znovu proudit a nervová soustava bude opět normálně zásobována.
NAJDI TO, UVEĎ TO DO POŘÁDKU A NECHEJ TO
V KLIDU.“

Andrew T.Still 22.6.1874

A jako perlička na konec kopie recenze majitelky čivaváka na facebookových stránkách kliniky Jaggy:

Rehabilitace Berušky – mopse po autonehodě

Na rehabilitaci chodí mopsinka Beruška – poprvé jsme se setkaly před rokem a půl ( letí to hrozně), kdy byla Beruška čerstvě po zlomenině pánve po autonehodě – nacouvalo do ní auto. Tehdy jsem mohla akorát ošetřit přední přetížené končetiny a čekat na úplné zhojení. K celkovému stavu Berušky nepřispěl fakt, že pochází z množírny. Po dlouhé době, kdy jsem ji opět viděla, musím říct, že by nikdo nepoznal, čím si Beruška prošla, a že pochází z množírny. Je to veselá psí holka a vypadá o sto procent lépe, než když jsem ji viděla poprvé. Nyní ji čeká dlouhá rehabilitace, při které jí postupně navrátím silně vyrotovanou pánev do fyziologické polohy, odblokuji výrazné bloky v oblasti atlantooccipitálního skloubení a atlasu a vrátím páteř do původní polohy, protože i páteř je také mimo svou fyziologickou osu…

Péče o psa v chladném počasí – oblékat a nebo neoblékat?

Nastává velmi chladné období a řada majitelů váhá, zda svého psa v zimě oblékat, nebo ho ponechat bez oblečku.

Je však potřeba si uvědomit, že většina psů má srst, která plní důležitou termoregulační funkci a chrání ho jak před chladem, tak před přehřátím. Zcela nesmyslné a kontraproduktivní je oblékání mladého, zdravého a dobře osrstěného psa pouze za účelem estetického uspokojení majitele. OBLÉKÁNÍ PSA NENÍ MÓDNÍ ZÁLEŽITOST!

Existují však situace, kdy má použití funkčního oblečku své jasné a opodstatněné místo.

Starý pes – pes vyššího věku, který je méně aktivní, pohybuje se pomalu nebo obtížně a často trpí dysplaziemi, artrózou či degenerativními změnami páteře, by měl být v chladném počasí chráněn. Takový pes se již nedokáže dostatečně zahřívat svalovou prací, protože jeho pohyb je omezený a dochází k úbytku svalové hmoty. Chlad zhoršuje stav postižených kloubů i páteře a celková schopnost termoregulace u starších psů klesá.

Nemocný pes – i mladší pes s opakovanými blokádami páteře, degenerativními změnami kloubů nebo například s chronickým onemocněním ledvin by měl být v chladném období chráněn vhodným funkčním oblečkem.

Pes po operaci – pokud je pes v zimním období po chirurgickém zákroku a má vyholenou část těla, je vhodné jej během delších vycházek dočasně chránit před chladem, dokud srst znovu nedoroste. Při narušení integrity srsti dochází k výraznému snížení izolační schopnosti a pes snadno prochladne.

Málo osrstěný pes, bezsrstá plemena a plemena bez podsady – krátkosrstá plemena se sklonem k prořídnutí srsti v určitých partiích (například pražský krysařík, dobrman) stejně jako bezsrstá plemena by měla být v chladném počasí adekvátně chráněna.

Při sportovních aktivitách – pes, který je zahřátý po tréninku, by měl být po jeho ukončení (po zklidnění a postupném ochlazení organismu) chráněn funkčním oblečkem.

Funkční obleček splňuje následující kritéria:

Zcela nevhodné jsou bavlněné, vlněné nebo obyčejné „šusťákové“ oblečky, které snadno promoknou. Pokud pes tráví vycházku v mrazu nebo výrazném chladu v mokrém oblečení, dochází k výraznému ochlazení organismu. U lidí by taková situace vedla k rýmě, nachlazení, bolestem zad, zvýšené teplotě či zánětům močového aparátu – u psa hrozí naprosto stejné komplikace. Může dojít k prostydnutí, zánětům urogenitálního traktu, prochlazení lumbosakrální oblasti, zánětu ledvin nebo k výraznému zhoršení ortopedických obtíží.

Musí být nepromokavý a zároveň udržovat stabilní tepelný komfort. Pes v něm nesmí prochladnout, ale ani se přehřívat. Schopnost chránit před vlhkostí je zásadní – vlhké oblečení v chladném počasí je pro psa stejně nebezpečné jako pro člověka.

Funkční obleček není igelitová pláštěnka
Igelitová pláštěnka sice nepropustí déšť shora, ale vlhkost od země vzlíná směrem k břichu a končetinám psa, kde se pod neprodyšným materiálem hromadí. Kůže se zapařuje, což výrazně zvyšuje riziko kožních problémů, například vzniku hotspotů nebo dalších dermatologických onemocnění. Takový výrobek psa nechrání, ale ohrožuje.

Správný obleček má zapínání pod břichem a střih podobný koňské dece. Nejde o svetr, rolák, mikinu ani bundu přetahovanou přes hlavu.

Oblékání overalů a obleků s nohavicemi je pro mě jako fyzioterapeuta poměrně kontroverzní záležitost. Nohavice sice chrání měkké tkáně a klouby končetin více než klasický obleček, ale mnohdy majitel nedokáže při oblékání dodržet zásady bezpečné manipulace s klouby končetin, vyvrací klouby do nepřirozených poloh a mnohdy neklid psa při oblékání bezpečnosti manipulace nenapomáhá. Nevhodná a nešetrná manipulace a může vést ke vzniku blokád, zejména v oblasti krční páteře – v praxi se s tímto problémem setkávám každou zimu. Funkční obleček se obléká bezpečně a bez násilné manipulace s tělem psa.

Nevhodné materiály pro psí oblečky

Následující materiály nelze považovat za funkční materiál pro vrchní vrstvu oblečku:

Bavlna
Bavlna snadno nasákne vodu, vlhkost v sobě drží a po navlhnutí výrazně chladí. V chladném počasí tak místo ochrany zvyšuje riziko prochladnutí, bolestí zad a kloubů i zánětlivých onemocnění.

Vlna
Přestože působí „hřejivě“, po navlhnutí ztrácí izolační schopnost, je těžká a pomalu schne. Není vhodná jako vrchní vrstva a v praxi nechrání psa před vlhkem ani větrem.

Šusťákovina
Krátkodobě odpuzuje vodu, ale při delším dešti nebo tlaku vody rychle promoká. Jakmile je mokrý, přestává izolovat a ve větru chladí.

Softshell
Je pouze kompromisem. Není nepromokavý, jen vodoodpudivý. Při delším pobytu ve vlhku nebo sněhu selhává a není vhodný jako jediná ochranná vrstva.

Igelitové a PVC pláštěnky
Zcela nevhodné. Vlhkost od země se hromadí pod materiálem, kůže se zapařuje a vzniká vysoké riziko dermatologických problémů (hotspoty, záněty kůže).

Jak má materiálově vypadat vhodný funkční obleček

Správný obleček se skládá z více vrstev:

Vrchní vrstva – ochranná

Je skutečně nepromokavý a větruodolný materiál. Kvalitní výrobci používají stejné materiály, které se používají k výrobě kvalitního outdoorového funkčního oblečení. Materiál je nenasákavý, lehký, odolný, chrání před deštěm, sněhem a větrem i při delší expozici.

Toto je jediná varianta vrchní vrstvy oblečku, která dlouhodobě funguje v chladném a vlhkém počasí.

Vnitřní izolační vrstva – fleece nebo syntetická izolace

Může být fleece a nebo jiný syntetický materiál, který je naprosto nevhodný jako vrchní vrstva oblečku, ale ideální jako vrstva izolační. Tato vrstva zajišťuje tepelný komfort a liší podle typu oblečku – izolační vrstva bude minimální u pláštěnek na ochranu před větrem a deštěm, ale lze pořídit i bundy s izolační vrstvou určenou do extrémních teplotních podmínek.

Střih vhodného oblečku pro psa

Obleček pro psa musí být funkční a musí chránit ty části těla, které ochranu před chladem skutečně potřebují. Špatně padnoucí oblečení, které psu vadí v pohybu a nechrání tělo jako celek jsou naprosto nevhodné.

Správně zvolený obleček kryje páteř v celé její délce – od krční oblasti až ke kořeni ocasu – a zároveň chrání velké klouby končetin. Pokud má pes bundičku s kapucou a oblast beder či ledvin zůstává odkrytá, oblečení zcela selhává ve své funkci.

Pes se v oblečku může hýbat bez omezení, obleček nesjíždí a zároveň psa nikde neškrtí.