Pes a fyzioterapie

Fyzioterapie pro psy je dnes už vcelku běžná záležitost a většina lidí se moc nepozastaví nad tím, že něčí pes a nebo kůň má vlastního fyzioterapeuta.

Přesto stále převládá představa, že fyzioterapie je něco navíc, co má smysl řešit až ve chvíli, kdy pes přestává chodit a nebo má akutní problémy se zády.  Ve skutečnosti bývá největší přínos právě u pacientů, kteří přijdou včas – při prvních změnách pohybu, neochotě ke skákání nebo zhoršené kondici. V ideálním případě se začíná s fyzioterapií již v útlém věku psa. Když už pro nic jiného, tak pro socializaci a návyk psa na manipulaci s tělem u fyzioterapeuta.

Fyzioterapie není jen „masáž pro psa“. Jejím cílem je obnovit správnou funkci pohybového aparátu, zmírnit bolest, zlepšit kvalitu pohybu a zabránit tomu, aby se problém řetězil do dalších částí těla.

Fyzioterapeut by navíc měl majitele psa edukovat o správné výstroji pro psa, managamentu pohybu a domácího prostředí a péči o štěně, psa ve sportovní zátěži i psa v seniorském věku. Nedílnou součástí fyzioterapeutické péče je i paliativní péče o psy na konci života či v terminálních fázích degenerativních změn kosterního aparátu či chronických onemocněních. V tomto případě je nutná úzká spolupráce s veterinárním lékařem.

Kdy fyzioterapie pomáhá nejvíce

Mnoho psů dlouho neukazuje výraznou bolest. Majitel si často všimne jen toho, že pes pomaleji vstává, méně ochotně běhá nebo si po delší procházce déle lehá. Právě tyto nenápadné změny bývají prvním signálem, že pohybový aparát nefunguje optimálně.

Fyzioterapie má největší význam u psů s onemocněním kloubů, páteře a u psů po operacích.  Velkou skupinu tvoří i sportovní psi, u kterých řešíme následky dlouhodobého přetěžování pohybového aparátu. Velký význam tvoří preventivní fyzioterapie – péče o psy, kteří jsou zdánlivě bez obtíží. Přesto je péče o tělo i v těchto případech prospěšná.

Obrany, agility a reálná zátěž sportovního psa

Právě u sportovních psů si majitelé často neuvědomují, jak extrémní nároky na pohybový aparát některé disciplíny kladou. Pes při obranách naráží do figuranta, prudce brzdí, otáčí se v plné rychlosti a pracuje ve vysokém svalovém napětí. U agility zase opakovaně dopadá po skocích, rychle mění směr pohybu a zatěžuje především ramena, bederní páteř a pánevní končetiny.

Často slýchám argument, že „pes do toho jde naplno, takže mu nic není a žádnou fyzioterapii nepotřebuje“. Jenže ochota pracovat není spolehlivým ukazatelem zdravého pohybového aparátu. Mnoho pracovních psů pokračuje ve výkonu i přes výrazné přetížení a první viditelné problémy se objeví až ve chvíli, kdy už jsou přítomné dlouhodobé kompenzace.

Při obranách působí na psí tělo síly, které si mnoho lidí vůbec neuvědomuje. Prudký zákus, zastavení v tahu nebo náraz do figuranta představují pro krční a hrudní páteř výraznou zátěž. Pokud je navíc pes dlouhodobě přetěžovaný nebo má drobnou asymetrii v pohybu, začnou se postupně projevovat potíže i v ostatních částech těla.

U psů věnujících se obranám velmi často nacházím přetížení krční páteře, omezenou pohyblivost hrudní páteře a výrazné svalové napětí v oblasti ramen a lopatek. U agility bývá typické přetěžování předních končetin, blokády v oblasti hrudní  a bederní páteře.

Neznamená to, že by obrany nebo agility byly  sporty, které by pes neměl dělat. Znamená to pouze, že pes, který podává vysoký výkon, potřebuje stejně systematickou péči o pohybový aparát jako lidský sportovec. Součástí této péče by mělo být pravidelné fyzioterapeutické vyšetření, kompenzační cvičení, práce na stabilizaci středu těla a dostatečná regenerace po výkonu.

Ve chvíli, kdy se řeší pouze akutní kulhání a nebo snížený výkon, bývá už problém často rozvinutý. Mnohem lepších výsledků dosahujeme u psů, kteří chodí na fyzioterapeutickou kontrolu preventivně během sportovní sezóny.

foto: Gabriela Mikesková

Fyzioterapie po úrazech a operacích

Jednou z nejčastějších indikací je rehabilitace po ortopedických operacích. Samotný chirurgický zákrok sice odstraní mechanický problém, ale nevrátí automaticky správnou funkci svalů a pohybových vzorců.

Typickým příkladem je ruptura předního zkříženého vazu. Pes několik týdnů nebo měsíců odlehčuje postiženou končetinu, přetěžuje druhou stranu těla a vytváří si náhradní způsob pohybu. Po operaci pak často přetrvává zkrácení některých svalových skupin, omezený rozsah pohybu kolene nebo přetížení bederní oblasti.

Stejný princip platí i u operací páteře, luxace pately, operací kyčelního nebo loketního kloubu a po zlomeninách končetin. Správně vedená rehabilitace pomáhá obnovit svalovou sílu, koordinaci i jistotu pohybu a výrazně zvyšuje šanci na kvalitní návrat do běžného života.

Dysplazie, spondylóza a degenerativní onemocnění kloubů

Fyzioterapie nedokáže změnit anatomii dysplastického kloubu ani odstranit spondylotické změny na páteři. Může však velmi výrazně ovlivnit to, jak se pes cítí a jak dlouho zůstane aktivní.

U dysplazie kyčelních kloubů je klíčové udržet dobrou svalovou hmotu v oblasti pánve a pánevního pletence,  dostatečný rozsah pohybu a co nejmenší bolestivost při zátěži. Mnoho psů s dobře vedenou rehabilitací funguje aktivně ještě dlouhé roky.

U spondylózy bývá hlavním problémem spíše ztuhlost páteře a přetížení okolních svalů než samotné kostní výrůstky. Psi hůře vstávají, neochotně se otáčejí, méně skáčou a často reagují citlivostí při manipulaci s bederní oblastí.

Pravidelná terapie pomáhá udržet páteř co nejdéle funkční, zmírnit svalové napětí a zpomalit rozvoj sekundárních potíží.

foto- archiv autora

Preventivní péče o pohybový aparát

Prevence je oblast, která má podle mé zkušenosti obrovský potenciál a zároveň bývá nejvíce podceňovaná.

Preventivní fyzioterapeutická kontrola má smysl zejména u sportovních a pracovních psů, psů po prodělaném ortopedickém problému a u psích seniorů. Nejde o hledání nemoci za každou cenu, ale o odhalení drobných asymetrií, omezení pohyblivosti nebo nevhodných pohybových stereotypů dříve, než začnou způsobovat bolest.

U aktivních psů často stačí několik kontrol ročně, aby se drobný problém nerozvinul do stavu, který už vyžaduje dlouhodobou léčbu.

Jak probíhá fyzioterapeutické vyšetření

Součástí vstupního vyšetření není jen hledání bolestivého místa. Důležité je posoudit funkci celého těla.

Vyšetření zahrnuje podrobnou anamnézu, zhodnocení postoje, analýzu chůze a klusu, palpaci svalů a fascií, vyšetření rozsahu pohybu kloubů i posouzení koordinace a stability. Teprve na základě těchto informací lze sestavit individuální terapeutický plán, který může zahrnovat manuální techniky, měkké techniky, cílené cvičení, balanční trénink nebo další fyzioterapeutické postupy.

Každý pes reaguje jinak a univerzální rehabilitační postup prakticky neexistuje.

Kdy se objednat

Fyzioterapie není určena jen pro psy, kteří už „sotva chodí“. Nejlepších výsledků dosahujeme u pacientů, kteří přijdou při prvních známkách ztuhlosti, změny pohybu nebo po čerstvě diagnostikovaném ortopedickém problému. Naprosto ideální je přijít se psem v době, kdy žádné viditelné obtíže nemá.

Pokud váš pes hůře vstává, neochotně skáče do auta, po zátěži kulhá, zpomalil při sportu nebo má diagnostikovanou dysplazii či spondylózu, je nejvyšší čas ho objednat ho na vstupní fyzioterapeutické vyšetření.

Akutně vzniklé potíže a úrazové stavy nepatří do rukou fyzioterapeuta, ale veterinárního lékaře. Po zhodnocení stavu a zaléčení akutního stádia lze absolvovat fyzioterapii.

Objednat se můžete:
mailem – fyzioterapie.psu@gmail.com
telefonicky – 608666373

a nebo online