Tag Archive péče o pohybový aparát psa

Rehabilitace psa po cévní mozkové příhodě

Cévní mozková příhoda (CMP), neboli mrtvice představuje závažné neurologické onemocnění, které zasahuje centrální nervový systém náhlým porušením krevního zásobení mozkové tkáně. Akutní fáze rozhoduje o přežití pacienta, fáze po stabilizaci stavu psa je příhodná pro cílenou rehabilitaci. Ta nepředstavuje doplněk léčby, ale její klíčovou součást. Správně vedená fyzioterapie dokáže významně ovlivnit návrat pohybových funkcí, stabilitu i neurologickou adaptaci organismu.

O příčinách, příznacích a první pomoci u mrtvice u psa se dočtete více ve článku ZDE.


Co cévní mozková příhoda způsobí v pohybovém aparátu psa

Rozsah postižení závisí na lokalizaci a velikosti léze. V praxi nejčastěji pozorujeme jednostranný deficit odpovídající hemiparéze až hemiplegii. Pes ztrácí schopnost symetrického stoje, padá na postiženou stranu a při pohybu vykazuje výraznou nekoordinaci, typickým projevem bývá jednostranný náklon hlavy. 

Typické funkční dopady zahrnují:

  • poruchy rovnováhy,

  • propriocepční deficit,

  • opožděné posturální reakce,

  • svalovou slabost,

  • snížený svalový tonus v akutní fázi,

  • rozvoj spasticity ve fázi chronické,

  • rychlou svalovou atrofii,

  • sekundární ortopedické přetížení.

 

Bez cílené terapie dochází k fixaci patologických pohybových stereotypů, které následně limitují funkční návrat i při zlepšení neurologického stavu.


Neuroplasticita – základ návratu funkcí

Schopnost obnovy funkcí po CMP je podmíněna neuroplasticitou, tedy adaptační schopností centrálního nervového systému.

Mozek disponuje možností reorganizace neuronálních sítí, přičemž nepoškozené oblasti mohou částečně přebírat funkce struktur zasažených ischemickým či hemoragickým poškozením. Tento proces je nutné podpořit včasnou rehabilitací a stimulací nervového systému. 

 

Jinými slovy — funkce, které nejsou stimulovány, jsou ztráceny.


Fyzioterapeutické metody u psa po CMP

Rehabilitační plán je vždy individuální a odvíjí se od neurologického nálezu, stability pacienta a fáze onemocnění. 
Rehabilitace psa po mrtvici zahrnuje pasivní mobilizaci ke stimulaci propriocepčních drah, prevenci kontraktur a podpoření cirkulace krve i lymfy. Důležitý je nácvik stoje, aktivaci posturálních svalů a znovuobnovení lokomočních vzorců. Nedílnou součástí je propriocepční trénink a aktivní cvičení za účelem stabilizace postury těla psa a obnovení propriocepce.  Manuální techniky zahrnujeme  k prevenci vzniku funkčních blokád či jejich odstranění. Lze zahrnout i fyzikální rehabilitaci jako laser, elektrostimulaci či magnetoterapii, stejně jako hydroterapii. 

Rehabilitace psa po CMP je multimodální a intenzivní. Vhodná je spolupráce majitele v podobě domácího cvičení, které se od fyzioterapeuta naučí a nutná je úprava domácího prostředí pro imobilního a nebo částečně imobilního psa. 


Hirudoterapie po cévní mozkové příhodě u psa

Hirudoterapie, tedy terapeutické využití pijavic lékařských, představuje doplňkovou metodu neurologické rehabilitace zaměřenou na ovlivnění mikrocirkulace, tkáňové perfuze a sekundárních postischemických změn.  Aplikace pijavic podporuje mikrocirkulaci krve, zlepšuje viskozitu krve, redukuje edém a působí analgeticky. 

Mechanismus účinku

Pijavice během sání aplikují do tkání komplex bioaktivních látek, zejména:

  • hirudin (antikoagulační efekt),

  • bdelliny a egliny (protizánětlivý účinek),

  • hyaluronidázu (zvýšení tkáňové prostupnosti),

  • vazodilatační látky (prevence další CMP)

 

Hirudoterapie neobnovuje zaniklou nervovou tkáň. Jejím přínosem je vytvoření příznivějšího prostředí pro regeneraci a adaptaci.

Účinky hirudoterapie u psa po CMP:

  • snížení svalového napětí,

  • zlepšení tkáňové kvality,

  • zlepšení prokrvení periferních tkání díky vazodilatačnímu účinku, 
  • lepší tolerance cvičení, omezení bolestivosti spastických míst.


Domácí péče o psa po CMP

Každodenní management zásadně ovlivňuje výsledek terapie.

Je nutné, aby prostředí, ve kterém pes žije bylo přizpůsobeno jeho stavu. 
Vhodné jsou následující úpravy:

  • protiskluzové úpravy podlah,

  • eliminaci schodů (výtah, nošení dle možností majitele a váhy psa),

  • asistenci při vstávání,

  • pravidelné polohování,

  • domácí cvičení dle pokynů fyzioterapeuta.

 


Prognóza návratu funkcí

Funkční prognóza je individuální, nikoli však beznadějná.

Rozhodují:

  • lokalizace léze,

  • rozsah poškození,

  • rychlost zahájení rehabilitace,

  • věk pacienta,

  • přidružená onemocnění.

I pacienti s výrazným deficitem mohou při systematické terapii dosáhnout samostatné chůze.

Neurologická rehabilitace je proces v horizontu týdnů až měsíců.

Prognózu výrazně ovlivňuje odkládání rehabilitace a pasivní vyčkávání, že „se to“ nějak spraví samo. 

Cévní mozková příhoda nepředstavuje konečnou diagnózu, ale začátek dlouhodobého terapeutického procesu. Rozsah návratu funkcí není dán pouze velikostí mozkové léze, ale kvalitou a intenzitou následné péče.

Kombinace cílené fyzioterapie, domácího managementu a podpůrných metod — včetně hirudoterapie — umožňuje u řady pacientů návrat k plnohodnotnému životu.

 


 

 
 
 
 

Kurz péče o psího seniora

Kurz je koncipován pro majitele psích seniorů, kteří chtějí aktivně ovlivnit kvalitu i délku života svého psa, nikoli pouze pasivně přihlížet jeho stárnutí.

Během jednodenního programu účastníci získají ucelený přehled o tom, jak systematicky pečovat o fyzickou i mentální kondici stárnoucího psa. Dozví se, jak upravit domácí prostředí tak, aby minimalizovalo přetížení pohybového aparátu a snížilo riziko úrazů, jak cíleně pečovat o tělo psa s ohledem na věkem podmíněné změny a jak efektivně stimulovat jeho kognitivní funkce.

Samostatný blok je věnován výživě a suplementaci — tedy doplňkům stravy vhodným pro psí seniory, kloubní výživě a jejich reálnému přínosu i limitům. Důraz je kladen také na význam pravidelného veterinárního screeningu, včasný záchyt onemocnění a orientaci v akutních stavech, které vyžadují bezodkladné veterinární ošetření.

Odpolední část má praktický charakter. Účastníci si osvojí zásady aktivního cvičení vhodného pro psí seniory, naučí se základy bezpečného strečinku, jednoduché mobilizační techniky zaměřené na fascie a osovou kostru a praktické postupy relaxační masáže s využitím masážních míčků.

Výstupem kurzu je majitel, který rozumí potřebám stárnoucího psa, umí s nimi pracovat v každodenní praxi a dokáže včas rozpoznat situace, kdy je nutný zásah veterinárního lékaře.

 

Pro koho je kurz určen

Vstupním kritériem není kalendářní věk psa, ale jeho aktuální fyzický a mentální stav. Pokud u svého

psa pozorujete alespoň jeden z níže uvedených bodů, je kurz určen právě vám.

Naopak není vhodný pro majitele mladých, zdravých a plně aktivních psů bez pohybových obtíží. Pro tyto psy máme Kurz pro psí sportovce.


Kurz je vhodný, pokud váš pes:

  • již není tak aktivní jako dříve a vnímáte, že „stárne před očima“,

  • hůře vstává, je méně ochotný k pohybu nebo se rychleji unaví,

  • trpí artrózou či jiným degenerativním onemocněním kloubů,

  • má diagnostikované degenerativní změny na páteři,

  • prodělal operaci páteře nebo kloubů a řešíte vhodný režim,

  • je vysloužilý sportovec a hledáte bezpečné aktivity pro vyšší věk,

  • chcete se naučit, jak o tělo psího seniora správně pečovat v domácím prostředí,

  • hledáte možnosti, jak zlepšit kvalitu jeho stáří a prodloužit aktivní život,

  • chcete svému psovi nabídnout společné aktivity, ale nejste si jisti, které jsou vhodné a bezpečné.


Program kurzu Péče o psího seniora

8:00 – 8:15
Příchod účastníků, prezence, přejímka psů

8:15 – 8:30
Zahájení kurzu, organizační informace, představení programu dne

8:30 – 9:15
Základy anatomie pohybového aparátu psa
Jak se orientovat na těle vlastního psa — kostra, hlavní svalové skupiny a jejich význam v praxi

9:15 – 10:00
Co se mění ve stárnoucím organismu
Nejčastější změny pohybového aparátu, nervového systému a smyslů u psích seniorů

10:00 – 10:15
Přestávka

10:15 – 12:00
Veterinární screening a akutní stavy u psích seniorů
Význam preventivních vyšetření, včasný záchyt onemocnění
Praktická orientace v akutních stavech:
– cévní mozková příhoda
– vestibulární syndrom
– selhání ledvin
Kdy je situace urgentní a jak správně reagovat

12:00 – 12:45
Obědová pauza

12:45 – 15:00
Aktivní péče o kondici psího seniora — praktický blok
Cvičení pro udržení fyzické zdatnosti
Cvičení pro podporu mentální kondice a kognitivních funkcí
Jak přizpůsobit zátěž věku a zdravotnímu stavu

15:00 – 15:15
Přestávka

15:15 – 16:00
Domácí prostředí a každodenní management seniora
Úprava prostoru pro bezpečný pohyb
Oblékání psů — kdy má smysl a kdy škodí
Doplňky stravy pro seniory, kloubní výživa 

16:00 – 16:15
Přestávka

16:15 – 17:45
Manuální péče o tělo psího seniora — praktický nácvik
Jednoduchá relaxační masáž
Základy práce s fasciemi
Bezpečné principy pasivního strečinku

17:45 – 18:00
Prostor pro dotazy, shrnutí, ukončení kurzu


Součástí kurzu jsou tištěná skripta. Na místě je možné zakoupit doplňky stravy vhodné pro seniory a kloubní výživu od české firmy Altervet. 

Maximální počet účastníků:  10
(V případě naplnění kapacity budou vypsány další termíny.)

 

Datum konání: 29.3. 2026,  8:30 – 18.00 hod.

Místo: VIP Pets, Studeněves (okres Kladno)

Cena: 3000 Kč

Platební údaje: převodem na číslo účtu 3116175017/3030 . Kurz uhraďte nejpozději do 5 dní od přihlášení. 
Variabilní symbol : 290326
Poznámka pro příjemce : jméno a příjmení účastníka 
Pokud si přejete doklad o zaplacení na IČO/firmu, uveďte to prosím do poznámky pro příjemce
platby. Jinak bude účet vystaven pouze na vaše jméno. 

QR kód pro platbu:
(pouze doplňte částku a VS)


Podmínky účasti se psem

Prosím, zvažte předem, zda váš pes zvládne celodenní pobyt v cizím prostředí a kontakt s dalšími psy. Pohoda a bezpečí psa jsou pro nás zásadní. 

Vzhledem k účasti více psů probíhá na začátku kurzu kontrola zdravotního stavu a očkování. Majitel je povinen předložit očkovací průkaz s platným očkováním.

Z důvodu ochrany zdraví všech účastníků (psů i lidí) se kurzu nemohou účastnit psi s příznaky infekčního onemocnění (např. kašel, rýma, průjem, zvracení). Stejně tak psi s kožním onemocněním bez doloženého potvrzení veterinárního lékaře o jeho neinfekční povaze. V těchto případech bohužel není možné psa do výuky zařadit.

Pro pohodlí psa i plynulý průběh výuky doporučujeme vzít s sebou přepravku nebo jiné klidné místo k odpočinku, zejména během teoretických bloků. Po celou dobu kurzu musí být psi na pevném vodítku.

Majitel odpovídá za chování svého psa a za případné škody jím způsobené. Je povinen zajistit, aby nedošlo ke znečištění výukových prostor. V případě znečištění je nutné uhradit případnou sankci dle provozního řádu pronajímatele, který bude účastníkům zaslán spolu s organizačními informacemi ke kurzu.

Po celou dobu kurzu dodržujeme zásady welfare zvířat. Praktický nácvik nebude probíhat u psů, kteří budou vykazovat známky stresu, strachu nebo výrazného diskomfortu.

Hrubé zacházení se psem není tolerováno. Psi nesmí mít stahovací, elektrické obojky ani halti ohlávky. Pes, který bude opakovaně projevovat agresivitu vůči ostatním psům, bude z kurzu vyloučen.

NENÍ MOŽNÉ SE ZÚČASTNIT S HÁRAJÍCÍ FENOU!

 

Co dělat, když se nemůžete zúčastnit

Pokud vám účast na semináři nevyjde, je možné jednou bezplatně přesunout účast na jiný termín. Tato možnost není časově omezená. O přesun stačí požádat e-mailem nejpozději v den konání semináře do 8:00. Zpětné přesuny bohužel možné nejsou.

Svou účast můžete také převést na jinou osobu. Změnu účastníka je potřeba nahlásit e-mailem, opět nejpozději v den konání semináře do 8:00.

Pokud se rozhodnete účast zrušit a požádat o vrácení kurzovného, je účtován storno poplatek v následující výši:

– zrušení 30 a více dní před konáním semináře: 700 Kč
– zrušení 29–15 dní před konáním semináře: 1 000 Kč
– zrušení 14–7 dní před konáním semináře: 1 500 Kč
– zrušení 6–1 den před konáním semináře: 2 000 Kč
– zrušení v den konání semináře: 2 500 Kč
– v případě neúčasti bez předchozí domluvy uhrazená částka propadá pořadateli

Pokud by došlo ke zrušení semináře z mé strany, vracím kurzovné v plné výši.



PŘIHLÁSIT SE MŮŽETE KLIKNUTÍM ZDE

Manuální terapie pro štěňata – KISS syndrom se netýká jen dětí

Fyzioterapie pro zvířata se stala běžnou součástí péče o pohybový systém našich chlupatých parťáků. Zvířecími pacienty jsou dospělá zvířata s pohybovými obtížemi, zvířata po operacích a nebo s degenerativními onemocněními pohybového aparátu. Dokonce se zvýšil počet majitelů, který svým zvířatům dopřává preventivní, pravidelné ošetření.

Ale proč by štěně potřebovalo fyzioterapeuta?

Při porodech, kdy štěňata procházela porodními cestami obtížně a nebo s dopomocí majitele feny vznikají především blokády atlantooccipitálního skloubení, tedy blokády skloubení lebky a krční páteře. V humánní medicíně je znám pojem KISS syndrom (Kopfgelenk-Induzierte-Symmetrie-Störung), který se vyskytuje u novorozenců. Nepodařilo se mi dohledat žádný zdroj informací o KISS syndromu u zvířat v odborné veterinární literatuře (pozn. autora -8/2024). Terapeuti však tento syndrom znají ze své praxe i u zvířecích mláďat. 

Co je KISS syndrom u štěněte?

KISS syndrom je blokáda hlavových kloubů, vzniklá porodním traumatem při mauálním vybavování štěněte z porodních cest, při zaklínění štěněte v porodních cestách a nebo při vybavení štěněte při císařském řezu. Blokáda může vzniknout i špatnou polohou plodu v děloze feny a nebo zalehnutím/zašlápnutím štěněte fenou.

(KISS syndrom u dětí:“ KISS syndrom (Kinematic Imbalance due to Suboccipital Stress) je v překladu porucha symetrie způsobená změnou v oblasti hlavových kloubů.
Zpravidla je tento nepřirozený tlak na krční páteř zapříčiněn rotačními pohyby a tlakem při porodu (tah za hlavu), operativním porodem nebo císařským řezem, předčasným porodem, vícečetným těhotenstvím, dítě v pozici koncem pánevním aj. “ – zdroj definice – https://www.meyra.cz/slovnik-pojmu-kiss-syndrom.html)



Jak se KISS syndrom štěněte projevuje? 

  • náklon hlavičky při jednostranné blokádě (pokud je blokáda oboustranná, náklon hlavy nemusí být přítomný)
  • horší motorika štěněte
  • přecitlivělost na doteky především v oblasti hlavy, krku
  • zvýšená vokalizace oproti ostatním z vrhu
  • štěně hůř saje mléko a nebo není schopno přisátí
  • mládě celkově neprospívá – má menší váhové přírůstky, zaostává motoricky i kognitivně za sourozenci
  • štěně se může stranit her se sourozenci

 

U štěňat vznikají i jiné blokády, než atlantooccipitálního skloubení. Nalézáme především blokády v křížokyčelní oblasti, které bývají též následkem porodu a často jsou přítomny u blokád hlavových kloubů a u starších štěňat vznikají drobné blokády vzniklé kolizemi s ostatními štěňaty při hrách, při pádech a nebo při kolizích s většími psy v době rané socializace. 

Jemná, manuální terapie je vhodná pro štěňata bez viditelných obtíží v rámci prevence především po těžších porodech.

U štěněte, které zaostává ve vývoji a celkově neprospívá je nutné vyšetření veterinářem a vyloučení jiných vrozených vad zvířete. Následně lze štěně manuálně ošetřit.

 

Pořídili jsme si štěně. Kdy je vhodná návštěva fyzioterapeuta? 

Pokud chcete začít s prevencí od útlého věku štěněte, první návštěvu fyzioterapeuta absolvovat už  po kompletním očkování ve třech měsících. Kromě manuálního ošetření těla štěně zvykáte na manipulaci a mládě získává další zkušenost v rámci socializace. Samozřejmě můžete přijít se štěnětem později, nejčastěji dochází na prevenci majitelé s půlročními zvířaty. 

Jsem chovatel. Kdy je vhodné ošetření?

Jestliže všechna štěňata prospívají, sají mléko a nepozorujete žádný problém, doporučuji preventivní ošetření vrhu ve věku +4 týdny. V případě, že má nějaké štěně některý z výše uvedených problémů, po vyšetření veterinářem lze ošetřit prakticky novorozené štěně. 

 

Na fotkách je hovawartí  vrh D CHS Z Milkova dvora, který byl ošetřen ve věku čtyř týdnů preventivně. Fena měla těžší porod a většina štěňat prošla porodními cestami s asistencí majitelky feny. (Foto Iva Simková)

 

 

 

 

 

 

 

 

Fyzioterapie pro psy s onemocněním meziobratlového disku a míchy

  • protruze meziobratlové ploténky
  • herniace meziobratlové ploténky
  • jiná kompresní a nebo nekompresní onemocnění míchy
  • neurologická onemocnění

 

Fyzioterapie pro takové pacienty je nedílnou součástí léčby. Pravidelná fyzioterapie u zkušeného fyzioterapeuta a domácí cvičení je dlouhodobá záležitost v řádů několika týdnů až měsíců. Doba fyzioterapie je závislá na stupni poškození ploténky a nebo míchy psa. Úspěšnost terapie je velmi závislá na majiteli psa, který mezi jednotlivými terapiemi u fyzioterapeuta se psem cvičí doma několikrát denně (5-8x). To je často pro majitele psa velmi psychicky a někdy i fyzicky náročné. Pokroky jsou často vidět s velmi malým posunem a to může být velmi demotivující.

Jak terapie probíhá:

  • před první terapií je nutné zaslat emailem všechny dostupné veterinární zprávy z vyšetřeních a případné operace
  • součástí první fyzioterapie je vyšetření psa,  sestavení rehabilitačního plánu pro psa a edukace majitele ohledně domácího cvičení. Tato terapie je časově náročnější (1,5-2 hodiny), než následující terapie (1-1,5 hodiny).

 

Cílem fyzioterapie je zlepšení pohybového vzorce chodícího pacienta a minimalizace neurologického deficitu a navrácení schopnosti chůze pacientům nechodícím.

U psů, kteří již nedokáží chodit přirozenou chůzí se nabízí možnost nácvik spinální chůze (Spinal walk), kterou lze naučit psy se zachovaným flexoro-reflexorovým reflexem, vhodným tělesným rámcem a váhou.

V některých případech je rozsah poškození míchy tak velký, že psovi  nelze navrátit schopnost pohybu. Ve většině případů lze pořídit psovi invalidní vozíček, což je pak na uvážení majitele.

 

Provozovna Aš -TRVALE UZAVŘENO

 

 

Po dvou letech bude znovu otevřena provozovna v Karlovarském kraji. Se psy mě budete moci navštěvovat v Aši od července 2022. 

Adresa nové provozovny je SKŘIVÁNČÍ 50, AŠ (Psí salon Daisy)

 

 
Při návštěvě vás žádám o následující: 

  • Psy mějte vždy na vodítku.
  • Nenechte močit svého psa na fasádu budovy! Exkrementy po svém psu uklízejte. 
  • NEVSTUPUJTE DO BUDOVY BEZ VYZVÁNÍ- po příchodu volejte na můj telefon – přijdu si pro vás. 

PARKOVÁNÍ: 
Vedle domu s provozovnou je dvorek, kde můžete zaparkovat kdekoliv. Autem neblokujte vjezdy do garáží ani vrat. 


Termíny terapií září- listopad 2023: 

září 25.9. 26.9.    
říjen 23.10. 24.10.    
listopad v přípravě      
         

Na termíny se můžete objednat telefonicky a nebo e mailem. 

(Ne)bezpečná manipulace s ocasem psa

Ocas psa je součást páteře a bohužel je tento anatomický fakt podceňovaný nejen majiteli psů a právě nevhodná manipulace s ocasem psa často vede ke zbytečným problémům s pohybovým aparátem.

Mícha psa vychází z mozku a prochází celou páteří kostěným kanálem vytvořeným obratly. Z míchy vychází hlavové a míšní nervy mezi obratly a inervují jednotlivé části těla. Mícha psa v podobě dorsoventrálně oploštelého válce končí v oblasti sedmého bederního obratle  a následně pokračuje jako filum terminale (koncové vlákno míchy) a  cauda equina, v překladu koňský ocas. Toto zakončení míchy dostalo svůj název pro podobnost s koňským ocasem, protože se celistvá mícha dělí na nervové provazce vzhledem připomínající koňské žíně (viz obrázek páteře).
Ocasní obratle ztrácí typický vzhled obratle a ke konci ocasu jsou obratle jen kostěné „válečky“, které nemají míšní kanál. Prvními několika obratly prochází právě  koncové vlákno míchy.

Míchu můžeme rozdělit na:

  • krční míchu
  • hrudní míchu
  • bederní míchu
  • křížovou míchu
  • OCASNÍ míchu!
    (Anatomie domácích savců, H.E. König, H.G. Liebich)

(https://criticalcaredvm.com/)

Svaly ocasu psa

Svaly ocasu jsou VELMI provázané s pánví a křížovou kostí psa… ( a následně zbytkem páteře a  těla, protože jednotlivé struktury pohybového aparátů se navzájem ovlivňují).  Pro názornost:

M.sacrocaudalis dorsalis lateralis odstupuje od thorakolumbální povázky a upíná se na ocasní obratle

M.sacrocaudalis dorsalis medialis odstupuje od křížové kosti a upíná se do úponových částí svalu m.sacrocaudalis dorsalis lateralis

M.sacrocaudalis ventralis lateralis odstupuje od spodní strany křížové kosti  a prvních ocasních obratlů a upíná se na obratle ocasu

M.sacrocaudalis ventralis medialis odstupuje od spodní strany křížové kosti a prvních ocasních obratlů a upíná se na obratle ocasu

M.coccygeus odstupuje od ligamentum sacrospinotuberale, které se rozpíná mezi křížovou kostí a sedacím hrbolem na pánvi a upíná se na ocasní obratle.

M.iliocaudalis odstupuje od těla kyčelní kosti (!) a upíná se do ocasní povázky a na ocasní obratle.

M.pubocaudalis odstupuje ze dna pánevní dutiny v rozsahu pánevní spony a upíná se na ocasní obratle.

(Veterinární myologie, MVc. Iveta Pračková, MVDr. Martin Pyszko, Ph.D., doc. MVDr. Václav Páral, Ph.D. )

 

Ocas psa slouží jako důležitý komunikační prvek a pomáhá psu udržovat stabilitu a je nápomocný při změnách směru pohybu a nebo prudkém zpomalování například při sbírání aportu. Všimněte si někdy, co váš pes udělá s ocasem, když potřebuje ostře změnit směr pohybu v běhu a nebo když vyrovnává nerovnost terénu. Jeho ocas intenzivně napomáhá  a pes ho má tak trochu jako kormidlo.

Nevhodná manipulace s ocasem psa může mít za následek dočasné a nebo trvalé poškození měkkých tkání okolo ocasu i samotného ocasu a nebo dojde k distorzi skloubení prvního ocasního obratle a křížové kosti. Následně dochází ke spasmu měkkých tkání okolo postiženého místa, tím útlaku nervů v této oblasti.

Pes může projevovat následující obtíže:

  • nese ocas strnule od těla a nebo jej nese křivě
  • bolestivost v oblasti kříže a kořene ocasu
  • potíže při defekaci
  • potíže až neschopnost sedět, pes si ulevuje, nebo si nesedne vůbec
  • potíže s pohybem – pes chodí strnule

 

Co je nevhodná manipulace s ocasem psa?

Ocas psa rozhodně neslouží jako prostředek na zastavení psa, odtržení psa z rvačky, usměrnění směru pohybu psa a podobně. Bohužel mnoho majitelů rádo využívá ocas jako „madlo“, kterým psa zastaví, pokud se chce rozeběhnout za jiným psem, případně ho za ocas usměrní, pokud se vydá jiným směrem než majitel chce. Samostatnou kapitolou je pak tahání psa dítětem za ocas (uši a jiné části těla).

ZODPOVĚDNÝ MAJITEL NEVYUŽÍVÁ OCASU  JAKO NÁSTROJ PRO OVLÁDÁNÍ PSA!

Bohužel se ocasu běžně využívá v rehabilitaci psů na veterinárních klinikách a v soukromých praxích některých terapeutů  – nechodící pes se zvedá za ocas, pes při pohybu v rehabilitační vaně se přidržuje za ocas, nácvik chůze se provádí s vedením psa za ocas. Velmi často za mnou přichází majitelé nechodících psů a nebo psů po operacích páteře s tím, že jim na veterině řekli, že mají psa přidržovat za ocas.
Pes, který neovládá zadní část těla nemůže klást oproti této manipulaci žádný odpor a majitel se domnívá, že psu nevadí.

Člověk má pozůstatek ocasu ve formě kostrče. Předpokládám, že každý někdy měl naraženou kostrč a ví, jak nepříjemná záležitost to je. Ostatně, většina výše uvedených obtíží psa s distorzí ocasu souhlasí i s obtížemi člověka s naraženou kostrčí. Vodění nechodícího psa za ocas se dá přirovnat k tomu, že člověka, který pro bolesti zad nemůže téměř a nebo vůbec chodit chytí někdo za kostrč, přizvedne ho, aby se mu „lépe“ chodilo a nutil k pohybu… Takže :

TAKOVÁTO MANIPULACE S OCASEM NEPATŘÍ DO VETERINÁRNÍ REHABILITACE!

(https://www.merckvetmanual.com)

 

 

 

 

„Dornovka“ pro psa – proč a kdy přijít?

Protože je Dornova metoda pro psy  hodně diskutované téma a zejména na sociálních sítích se „dornovka“ doporučuje ve všech možných diskuzích zejména samozvanými odborníky („pokud pes přestal chodit, určitě si vyhledejte terapeuta Dornovy metody, pomůže vám!“) a nebo spokojenými majiteli, kterým jsme pomohli (děkujeme za doporučování, ale tato metoda opravdu není všelék). Já osobně jsem několikrát týdně označena v nejrůznějších psích skupinách, že určitě pomůžu. Jsem označovaná v případech, kdy pes v první řadě potřebuje pomoci od veterinárního lékaře a někdy bohužel i pomoc poslední.

Co to ta „dornovka“ vlastně je a jak funguje?

„Je to jemná manuální technika, která ošetřuje opěrný aparát a reguluje chybná postavení kostí a kloubů v těle.“ (www.dornovametoda-zvirata.cz)
Pro Dornovu metodu se vžily  pojmy jako Dornova masáž, masáž Dornovou metodou a co je nejhorší, tak se vžil pojem „Dorneovka“ a nebo ještě hůř- „Dormeovka“. Takže prosím, Dornova metoda a nebo slangově „dornovka“. Díky!
Dornova metoda v žádném případě není MASÁŽ. Pokud už budeme „dornovku“ škatulkovat a někam řadit, lépe se bude cítit zařazena jako osteopatická metoda, protože se zabývá primárně právě kosterním aparátem zvířete a nebo člověka. Technika je celostní, to znamená, že pohlíží na tělo jako na celek a vždy je ošetřeno celé tělo. My „doporučáci“ a letití praktikanti této metody zařazujeme do techniky i práci s fasciemi, které nás všechny v podstatě drží pohromadě a mimo jiné jim vděčíme za to, že tělo je tak důkladně propojené a všechno souvisí se vším. O fasciálních technikách bude v brzké době napsáno hodně moc a o fasciích ještě hodně uslyšíte.

A co ta dornovka umí?

Na rozdíl od masáže, která se zabývá povrchovými svaly jde dornovka více do hloubky a díky tomu, že uvolňujeme špatně postavené kosti a klouby, ovlivňujeme i stav hlubokých svalů, které jsou okolo kostí a kloubů a s těmi kostmi a klouby hýbou. A samozřejmě ovlivňujeme ty výše zmiňované fascie. Většina lidí zná klasického „housera“ – špatný pohyb, lupne v zádech a patálie je na světě. Houser není nic jiného, než že většinou vlivem dlouhodobého přetížení kosterního i svalového systému postupně dochází ke špatné pozici pánve a křížové kosti (to je takové to občasné bolení v bedrech) a pak jednoho dne se ta křížová kost  trošku posune jinam, než patří. Většinou je to vnímané jako prasknutí v zádech doprovázené ostrou bolestí střílející do zadní části stehen. Prostě vás vaše vlastní tělo má plné zuby a tohle je první varování, že na něj dlouhodobě dlabete. Většinou stačí několik dní klidu, suché teplo, svaly a fascie se uvolní a kosti se trošku posunou k původnímu místu, kde patří a přestanou tak hrozně dráždit nervy, které procházejí do pánevních končetin. Za pár týdnů a nebo měsíců to začne bolet znova, pak se člověk blbě hne a houser je zpátky. Tak to umí řešit Dornova metoda Uvolníme všechno stažené okolo, jemným tlakem při pohybu srovnáme pánev a všechno ostatní a chvíli máte klid. A mimo housera najdeme spoustu dalších nesrovnalostí na vašich tělech. Leccos opravíme a člověk se cejtí jako novej. U psa to funguje úplně stejně. I s tim houserem, jen tak mimochodem.
Hrozně ráda mám zkazky, že pánev a pánevní kruh jako takový rozhodně není pohyblivý a rozhodně se s tím nedá hýbat. Pokud by nedalo, už jsme dávno vymřeli po přeslici. My i zvířata. Protože by žádná samice nebyla schopna přirozeného porodu. Samozřejmě pohyblivost pánve v období březosti ovlivňují hormony, tlak plodu na pánev a tak dále, ale i v období mimo březost a u samců pánev pohyblivá prostě je. Sice málo, ale stačí to k velkým problémům.
Jen tak čistě pro vaši informaci – mezi pánví, respektive mezi iliakální kostí konkrétně a křížovou kostí, která nasedá na pánev a dotváří onen pánevní  kruh existuje sakroiliakální kloub, nebo „esíčko“, chcete-li. Kloub je to plochý, kosti nasedají těsně na sebe a právě nikdo moc neví, že to je kloubní spojení. A tenhle potvora kloub je právě původce těch bolestí v kříži. Nejčastěji. U lidí i u psů. Takže to jen tak na okraj, co tahle  metoda mimo jiné umí.

Dornovou metodou se ošetřují všechny klouby v těle, protože jak jsem zmínila na začátku, je to celostní metoda, tedy pohlíží na tělo jako celek. A v těle opravdu souvisí všechno se vším, takže je hrubou chybou, když navštívíte nějakého „umělce“ a on vám ošetří jen problematické místo psa a nebo vás. Pryč od nich. Pokud vašeho psa někdo neošetří celkově, psa mu nesvěřujte. Ani sebe, pochopitelně.

(zdroj: caninefitness.com, en.wikipedia.org)

Jak je možné, že se kloub nachází v nepřirozené poloze?

On se tam nenachází jen tak dobrovolně. Byl k tomu donucen. Nepřiměřenou fyzickou zátěží, nějakým úrazem, dlouhodobým přetížením určité části těla, prudkými doskoky z výšky…
Dochází k posunům v řádu milimetrů a kloub rozhodně neopouští svoje místo definitivě. Pokud ano, je to luxace, tedy vykloubení a práce pro veterináře, případně humánního lékaře. Pokud dojde k tomu, že se kloub z výše uvedených důvodů dostane o kousek jinde než patří a tam zůstane, je zaděláno na problém. Tkáně okolo postiženého místa se stáhnou a vlastně tak vytvoří ochranu před tím, aby se to pohnulo někam dál. Problém je, že tohle dost bolí a v téhle fázi začnou lidi kňučet, že je bolí záda, rameno, kotník… a pes sice většinou nezačne kňučet, ale začne se hůř pohybovat, kulhat, méně a nebo vůbec skákat. Pokud to někoho dožene k nějakému řešení, tak je vyhráno. Čím dřív se to řeší, tím lépe se to řeší. Pokud si někdo vzpomene na dornovku po tom, co má dvacet let bolesti zad, tak máme opravdu MOC velkou radost. Blbě se to řeší a člověk na tom nechá ruce. Toto je specialita zejména pánské části populace 🙂

A kdy dornovka nepomůže? I když je vehementně doporučovaná ve skupinách na fejsbůku?

Občas se stane, že pomoci neumíme. A nebo nemůžeme, protože by to pejskovi neprospělo a mohlo spíš uškodit. Nikdo ze zodpovědných terapeutů nikdy netvrdil, že „dornovka“ je na všechno. Vůbec ne. Jako všechno má svoje meze a dokonce kontraindikace. Že je opředena mýty a kolují o ní zvěsti jak je úžasná a všemohoucí není práce terapeutů, ale všeználků na síti. A nadšených majitelů, kterým třeba dornovka psa opravdu postavila na nohy. Mimochodem to strašně štve veterináře. Pokud se přiženete na veterinu se psem, se kterym je to fakt nahnutý, je potřeba dlouhodobá léčba a nebo operace a nebo třeba ani léčba neexistuje a vy budete poptávat jeho názor na dornovku, minimálně mu zkazíte náladu. Slušně řečeno. Prostě všeho s mírou.

Takže kdy rozhodně dornovka pro psa není vhodná?

  • Když pes začal kulhat. Mně osobně se dělají mžitky před očima z telefonátů, kdy chcete dornovku, protože pes kulhá a mysleli jste, že napřed dornovka, abyste jako nemuseli na veterinu. Takže přesně obráceně. NIKDO, opravdu nikdo z kvalitních terapeutů vám psa nepřijme na terapii, pokud kulhá a nebo má problém s pohybem, případně nechodí vůbec a nemáte psa vyšetřeného veterinářem. Ono se klidně může stát, že pes kulhá, protože si naštípl a nebo zlomil kost prstu a nebo že se objevil osteosarkom. Oba katastrofické scénáře jsou z praxe a nejsou tak vzácné, bohužel. To jen tak pro informaci, až na mě zase budete štěkat do telefonu, že se teda objednáte k někomu, kdo je ochotnější a nevymejšlí blbosti. Prosim, jak je libo.
  • Když se pes s něčím akutně léčí. Pokud máte psa, který se momentálně léčí se zánětem čehokoliv, přežil otravu,  bere antibiotika a podobně, na terapii prostě nepatří. Po vyléčení.
  • Když má nádorové onemocnění. Nádory máme zhoubné a nezhoubné,maligní a  benigní, chcete-li. Maligní se šíří několika cestami a vytváří  metastázy. Šíří se mimo jiné hematogenně a lymfogenně- takže krví a lymfou. No a z toho důvodu my prostě psy na terapii nechceme. Terapie mimo jiné způsobuje to, že se zvýší tkáněmi průtok krve a lymfy, protože se uvolní zablokovaná místa v těle a krev a lymfa opět může volně a nadšeně proudit tělem. Tenhle efekt chceme. Ale ne u pejsků s rakovinou, protože by se mohlo stát, že rakovinové bujení se zrychlí. Je to jako u lidí. Masér vás na masáž nepřijme, pokud se onkologicky léčíte a nebo jste se v posledních letech na onkologii léčili.

A kdy tedy dornovka pomůže?

  • V první řadě je úplně ideální, když se nemusí řešit žádný problém, ale pes prostě přijde jen tak. Aby žádný problém neměl. Prevence se tomu říká. V Čechách je to pořád ještě trochu neznámé slovo, ale v zájmu vašich psů by bylo dobré se seznámit s jednou věcí: lepší je problému předejít, než ho řešit. Mám hrozně ráda majitele, kteří se objednávají s tím, že jejich pes by rád na dornovku a že mu vůbec nic není, jen trochu sportuje. Krása. Naštěstí se zvedá informovanost majitelů a tenhle typ návštěvy je čím dál častější.
  • Kulhání z nezjištěných příčin. Pokud vám pes kulhá a veterinář neshledal žádnou konkrétní závadu, můžete zkusit navštívit terapeuta. Mnohdy je opravdu problém v tom, že někde něco tak úplně neladí a po uvolnění pes přestává kulhat.
  • Další indikace kdy přijít je, když pes zpomalil svoje tempo, po vstanutí z pelechu mu chvíli trvá, než se rozhýbe, neochotně skáče do auta, na křeslo a tak celkově začně mrzoutit. Míček ho nezajímá, nejradši má klid, cvičit se mu nechce. Předtím je samozřejmě potřeba vyloučit interní příčinu a psa rozveselit návštěvou  u veterináře 🙂
  • Degenerativní onemocnění pohybového aparátu je taky pro nás. Všechny ty dysplazie kyčlí, loktů, spondylozy sice neumí nikdo vyléčit, ale jistá pomoc tu je. U veterináře léky na bolest, operace a podobně. U nás celostní péče o celého psa, aby se mu nehroutil zbytek těla víc, než je nutno. Totiž když má pes dysplazii kyčelního kloubu třetího stupně , tak si dost na ty zadní nohy rád uleví tím, že přenese víc váhy na přední část těla. A opravdu nechcete, aby si pes odrovnal i přední končetiny.
  • Taková specialita, kterou řešíme velice často je spondyloza páteře. Obratle jsou spojeny kloubně, páteř je velmi flexibilní díky kloubním spojením a meziobratlovým diskům. Páteří prochází mícha a z míchy vychází nervy, které se dál větví a inervují celé tělo. Spondyloza páteře je degenerativní onemocnění, kdy se na  obratlích vytvoří takzvané osteofyty, kostní výrůstky, kterými postupně srostou k sobě a páteř přestane být tak flexibilní a hlavně se stává, že dochází k útlaku nervů vycházejícím z míchy v postižené části páteře. Někdy je příčina genetická a jedná se o vrozenou spondylozu, která se objevuje u mladých zvířat (speciálně u boxerů, francouzských buldočků…) a nebo páteř degeneruje věkem a  nepřiměřeným zatížením. Tam se tělo snaží oslabené místo páteře zpevnit tím, že nechá zkostnatět meziobratlové vazy, aby se páteř nezhroutila úplně. Hezké, ale bolavé. Neléčitelná věc. Někdy se provádí operativní odstranění osteofytů. Ale většinou se tato nemoc „léčí“ konzervativně. Respektive se všichni snažíme, aby postup byl co nejpomalejší a psa co nejméně bolela. Od nás je pomoc jediná- starat se o tělo tak, aby měkké tkáně zůstaly co nejdéle flexibilní a zbytek těla psa se držel v dobré kondici. Čím více se bude udržovat tělo v dobré kondici, měkké tkáně zůstanou co nejvíce flexibilní, tím pomaleji se bude pes horšit. Z praxe – dokážeme podržet kvalitu života i několik let, pokud se psem dorazíte dřív, než sotva stojí na nohou. Nejhorší je, když majitel psa ví roky, že pes spodylozu má a přichází ve chvíli, kdy pes nedokáže pořádně chodit. Po nás se chtějí zázraky na počkání. Takhle to bohužel neumíme.

A jak probíhá ošetření psa?

Pokud se se psem objednáte, čeká vás vstupní pohovor včetně vyplnění karty ošetřovaného psa, kde podpisem potvrdíte, že s terapií psa souhlasíte.  Pokud jste majiteli brýlí na čtení, rozhodně se vám budou na terapii hodit 🙂
Majiteli je vysvětlen princip terapie včetně následných opatření, především, že má pes tři dny po terapii mít fyzický klid. Žádný cvičák, závody, míčky… Opravdu.
Samotná terapie probíhá tak, že pes MUSÍ dokázat ležet na boku, v klidu stát a sedět.
Často se dozvídám, že to teda nepude. Že Alík na boku ležet nebude, protože to neumí, bojí se, nechce. Ve chvíli, kdy se mi tam rozhysterčí majitel, pes ho většinou následuje a terapie může skončit dřív, než začala. Potom je zralej na Lexaurin pes, majitel a předevšim já.
Terapie trvá podle toho, jestli mi majitel předvádí divadelní scénky na téma „Můj pes neumí ležet“ a nebo jestli toho psa prostě položí na bok buď povelem a nebo fyzicky v rozsahu 40-60 minut. Pokud po každém hmatu pes vystřelí a začne pobíhat po místnosti a majitel s klikrem v ruce se snaží Alíka předsvědčit na návrat do původní ležící polohy, tak i déle.
Prosim vás pěkně, kilové balení pamlsků nechte doma. Pamlsky opravdu v průběhu terapie nepotřebujete. Pes se má soustředit na mě a ne na hrst bio kuřecích sušených srdíček. A není potřeba nafutrovat psa do bezvědomí za to, že leží. Psa to rozptyluje a ruší, stejně jako mě. Navíc jsem často dost hladová, protože ne vždycky je čas se najíst a pohled na jídlo mě rozptyluje možná víc než toho psa. Pamlsky a slavnostní ovace na konci terapie jsou naopak povoleny. Ale věřte tomu, že největší odměnou psu je samotná terapie.

A režim po terapii?

Po terapii je potřeba nechat psa alespoň tři dny odpočívat. Kdo byl někdy na masáži, dornovce a jiných procedurách tak ví, že se dva dny cíti jak kdyby ho přejel parní válec. To je normální reakce těla a podle závažnosti stavu psa se liší- někdy na sobě pes nedá nic znát, jindy se sotva doplouží vyvenčit před dům a někdy pookřeje výrazně ihned po terapii. V každém případě je nutno klidový režim dodržet, aby se pes zregeneroval a aby se nedostal do původního a nebo dokonce horšího stavu než přišel. Pes se musí srovnat s novým stavem svého těla, stejně jako jeho tkáně musí přijmout fakt, že je všechno trochu jinak a to trvá právě ty tři dny. Pokud je stav psa vážný, terapeut může nařídit i delší dobu klidového režimu.  Pokud se stane, že pes bude vystaven fyzické zátěži, minimálně si špatnou pozici kloubu vytvoří znovu a nebo si v horším případě vytvoří další a rozsáhlejší problémy. Na internetu kolovala a dodnes bohužel koluje fáma, že dornovka je dobrá ke zvýšení fyzického výkonu  a je dobré ji dělat právě před plánovaným výkonem. Jen tak aby bylo jasno, pokud někomu uvolníte všechny klouby v těle a pak ho pošlete na agility plac, můžete si krásně psa zmrzačit. Dočasně, ale klidně i trvale. S čistým svědomím můžu říct, že takhle zvěst se nenese od žádného prověřeného terapeuta Dornovy metody.

A jak často chodit?
Tohle je čistě individuální záležitost. Pokud pes chodí preventivně, zpravidla nás navštíví dvakrát do roka, někdy jednou. A pokud řešíme nějaký problém, tak v individuálním terapeutickém schématu, které je většinou jedenkrát za tři týdny a postupně se zlepšením stavu se interval návštěv prodlužuje.

Pes a fyzioterapie

Ještě před pár lety byla fyzioterapie psů v České republice považována za zbytečný luxus, rozmar nebo módní výstřelek. Dnes se však stále více majitelů sportujících i běžných psů setkává s pojmy jako manuální terapie, rehabilitace nebo přístrojové metody. Díky rostoucímu povědomí se fyzioterapie stává běžnou součástí péče – nejen u psů po operacích nebo úrazech, ale také jako prevence u aktivních čtyřnohých sportovců či psů s predispozicemi k problémům pohybového aparátu.

Pes ve sportovní zátěži a fyzioterapie

Autor fotografie: Sam Marešová

I dnes je mnoho lidí, kteří si myslí, že péče o pohybový aparát v rámci prevence je zbytečná. Pes nemá žádný problém, normálně sportuje, podává výkony, je zdravý. Zbytečnou věcí přestává být, když se psovi něco stane. Najednou majitel psa není líný, aby zavolal v osm večer o víkendu, že jeho pes NUTNĚ a hned potřebuje fyzioterapii a že včera bylo pozdě.

Pokud se podíváme do sportovního světa lidských sportovců tak zjistíme, že každý profesionální sportovec s sebou vozí na závody svého sportovního fyzioterapeuta a mimo tréninky se v době mezi jednotlivými závody udržuje v kondici právě pomocí svého fyzioterapeuta. Dokonce každý průměrný fotbalista má k dispozici sportovního maséra delegovaného právě k péči o daný fotbalový tým, o hokejistech a fotbalistech české reprezentace nemluvě.

Pak to máme další skupinku „odborníků“, která tvrdí, že fyzioterapie pro psa je nesmysl. Dřív pes taky přece sportoval a žádnou fyzioterapii nepotřeboval. Je potřeba vzít v potaz skutečnost, že dříve nebylo tolik sportovních aktivit pro psy a nebo tolik sportovních plemen, v dnešní době trpící mnoha degenerativními onemocněními pohybového aparátu, o které se ve velké míře zasluhuje nevhodné křížení a vpuštění nevhodných jedinců do chovu a samozřejmě také tolerance degenerativních vad v chovu jako například u německého ovčáka.
Dnešní sportování se psy je dohnané do extrému, což je trend současné doby. Rychlejší zaběhnutí parkuru, prudší a divácky atraktivnější zákusy a nebezpečné manévry figuranta se psem při sportovní obraně, co nejvyšší výskok na peška při bull sportech, extrémní silové výkony při bull sportech, co nejrychlejší otočka při flyballu, krkolomné kousky při dog frisbee a mnoho dalšího.

Jak trefně popsala jedna diskutérka v internetové diskuzi – „sport se psem už není pro zdraví, ale o zdraví“.
Pes sportovec by měl absolvovat preventivní ošetření jako člověk sportovec, aby se problému předešlo a nebo aby byl včas odhalen. V praxi se převážně setkávám se sportujícími psy právě ve chvíli, kdy zpomalí na parkuru, začnou neochotně kousat, špatně skáčou. Pak teprve majitel hledá příčinu a řeší ji. Pouze malé procento majitelů sportujících psů navštěvuje fyzioterapeuta preventivně před sportovní sezonou a po ní, což je naprosto ideální.

A jak škodí dnešní extrémní pojetí sportovních aktivit psům? 

Namátkou dvě z nejčastějších sportovních aktivit a jejich následky pro psy:

Sportovní obrana

Jedna z nejvíce zatěžujících aktivit se psem vůbec. Zvlášť pokud figurant přistupuje ke psům zbytečně hrubě. Bohužel se také najdou figuranti, co nechají psy kousat na obojku a dokonce je na obrany vyžadují.

Vliv obran na páteř psa lze přirovnat k nárazu vlaku do překážky – lokomotiva stojí, některé vagóny vykolejí. To samé páteř – tělo to zdánlivě ustojí, ale některé obratle ( přirovnej k vykolejeným vagonům) se vyhnou z osy- „vykolejí“. Na psovi se samozřejmě nic neprojeví nic. Ale následky nárazů, které tělo kompenzuje a někdy s velkým úsilím se časem projeví. Za rok, dva, pět… Páteř, která je přetěžovaná degeneruje předčasně v podobě kalcifikace plotének, v podobě spondylozních změn a nebo vznikají „jen“ mikrotraumata měkkých tkání, které snižují mobilitu měkkých tkání. Sportovní obrana má za následek také časté blokády krční páteře zejména v oblasti atlantooccipitálního skloubení. 

autor fotografie – Gabriela Mikesková, fena  BOM Bona Kofr

Agility

Populární psí sport, kdy pes podává extrémní sportovní výkon, kde je kladen důraz na rychlost, flexibilitu, přesnost.
Na první pohled by se zdálo, že se pejsek dvě minuty po parkuru proběhne a to je vše, ale ve skutečnosti agility extrémně zatěžuje klouby i páteř při skocích, obratech, prudkém zastavování na zónách. Občasná kolize na překážce má opět vliv na vznik blokád v opěrném aparátu. Navíc je velkým nešvarem, že se pes po zaběhnutí parkuru zavře do auta a nebo kotce bez patřičného zchlazení psa po výkonu. O zahřátí svalů před výkonem si většina agility sportovců také může nechat jenom zdát.
Představte si sami sebe, jak jen tak polovičatě rozehřátí jdete podat výkon na parkur a pak vás někdo uhnané a zpocené zavře do stísněného prostoru. Absence pravidelné fyzioterapie je častým důvodem předčasného ukončení sportovní kariéry psa.

Autor fotografie : Sam Marešová

Pes a fyzioterapie po úrazech a nebo operacích

Metody a možnosti operačního řešení ortopedických diagnoz jsou stále více podobné operacím lidí. Endoprotéza kyčelního kloubu psa už přestává být pouhou teoretickou představou, ruptury koleních vazů se operují naprosto běžně a nikdo se nepozastaví, že něčí pes má po operaci páteře. Běžné jsou osteosyntézy fraktur a mnoho typů dalších zákroků, které dokáží zajistit psovi stiženému degenerativní vadou a nebo úrazem velmi dobrou kvalitu života.

Existuje stále jeden velký rozdíl mezi ortopedickými operacemi psa a člověka. Prakticky žádná ortopedická operace se u lidí neobejde bez následné pooperační rehabilitace. U mnoha úrazů jako jsou distorze, blokády páteře se přímo indikuje fyzioterapie jako forma léčby.

U psů se tato součást buď začlenila do chodu veterinární kliniky a rehabilitační středisko je součástí veterinárního pracoviště, nebo veterinář majiteli doporučí, aby fyzioterapeuta vyhledal, popřípadě doporučí spolupracujícího, ale stále se velmi často děje, že žádné doporučení majitel psa nedostává a co hůř, někdy dokonce majitel doporučení veterináře nevyslyší.

Proč by měl pes po operaci a nebo po úraze absolvovat rehabilitaci?

Autor fotografie: Helena Svatůňková, kříženec Meggie

Samotná manipulace se psem v narkoze je první důvod, proč by pes měl absolvovat po rekonvalescenci rehabilitaci. Díky narkoze má pes relaxované svaly, tím pádem nefunguje svalová ochrana kloubů končetin a kloubních spojení obratlů a velice často se stává, že pes po operaci utrpí blokádu nejčastěji v oblasti páteře. Mnohdy jsem se setkala s nešetrnou manipulací se zvířetem v narkoze a ještě častěji jsem se setkala s blokádou v oblasti krční páteře po ultrazvukovém čištění zubů a nebo v oblasti křížokyčelního skloubení po břišních operacích ( poloze psa na zádech a manipulace psa do této polohy).

Ortopedickým operacím většinou předchází problém v pohybovém aparátu psa. Jakákoliv nerovnováha v pohybovém aparátu psa vede k tomu, že pes má vytvořený nesprávný pohybový návyk ve snaze ulevit postižené části těla, tudíž kromě problému, který vede k operaci vzniká další problém na jiném místě těla, který vznikl díky přetížení ve snaze odlehčit původně postižené oblasti. (Například pokud pes dlouhodobě ulevuje pánevní končetině, přetěžuje pes hrudní končetiny, kde vznikají blokády v oblasti ramenního pletence a spodní části krční páteře).

Typicky ruptura kolenního vazu – většinou se stává, že pes, který má rupturu vazu v kolenním kloubu za pár let má ten samý problém na druhém koleni a podstupuje druhou operaci. A ve finále za několik let řeší problém s bederní páteří.
Proč? Vynecháme-li genetické aspekty, špatně úhlené končetiny a celkově špatnou stavbu těla, které rozhodně k rupturám přispívají, hlavním důvodem je řetězení blokád a postupné „vyplutí“ na povrch.
Pes dokáže nerovnováhu v kosterním aparátu kompenzovat i několik let, aniž by majitel psa postřehl problém.
Pokud má pes ztuhlé fascie a svaly v oblasti bederní páteře, za čas se blokáda prohloubí a rozšíří na fascie a svaly pánevních končetin. Mění se nepatrným způsobem pohybový vzorec zvířete, mění se těžiště psa. Pes nedává dlouho najevo žádnou bolest. Jednou si tak běží pro míček a „najednou“ mu praskl kolenní vaz. Ovšem najednou není najednou – vaz praskl vlivem dlouhodobého přetížení měkkých tkání vlivem špatného osového postavení těla zvířete.
Pes absolvuje operaci vazu a díky manipulaci se psem v narkoze, rekonvalescenci bez rehabilitace se prohlubuje první blokáda v bederní páteři ještě více. A protože si zvíře ulevuje na operovanou nohu, přetěžuje druhou pánevní končetinu, kde už jsou stažené fascie vlivem blokády v bederní páteři. Po operaci a rekonvalescenci pes chvíli ještě kulhá a vlastně kulhá občas po zátěži, ale jinak se zdá majiteli i veterináři v pořádku. Sice občas hůř vstane a je méně ochotný k pohybu, ale tak není už nejmladší a je přece po operaci. No a jednou si tak běží pro míček a najednou mu praskne vaz na druhém koleni…
Toto je typický příběh, který jsem si vyslechla snad stokrát ohledně ruptur vazů v kolenních kloubech psa.
Tělo je jeden funkční celek a je na něj nutno jako na jeden celek pohlížet. Pokud má být pes v dobré kondici a jeho tělo má být vyvážené a funkční, nelze považovat rekonvalescenci za uzavřenou bez poúrazové a nebo pooperační rehabilitace.

Autor fotografie : Věra Strnadová, NO Sebastian

Pes a degenerativní vady kosterního aparátu

Vlivem nevhodného křížení jedinců, kteří jsou degenerativními změnami opěrného aparátu postiženi, krytím jedinců bez vyšetření a uchovnění, vlivem množení a příbuzenské plemenitby je mezi psy a vlivem tolerance vad v chovu (speciálně u německého ovčáka) je mezi psy extrémní výskyt degenerativních vad páteře a kloubů. Degenerativní vady mají negativní vliv na mechaniku pohybu a celkovou životní pohodu zvířete.
Vady jsou někdy operabilní, ale většinou s vadou zvíře žije více či méně kvalitní život. Setkala jsem se s případy, kdy se v necelém roce utrácel pes pro velice vážnou vadu vývoje kyčelního kloubu na obou končetinách.
Ve většině případů může pes vést poměrně kvalitní život s jistými pohybovými omezeními a v případě pravidelné fyzioterapie se nám daří zlepšovat kvalitu života psa velice významně. Fyzioterapie nevyléčí postižený kloub a nebo úsek páteře, ale pokud se staráme o to, aby byla zachována mobilita ostatních kloubů a elasticita měkkých tkání okolo postižené části těla, lze zpomalit poměrně výrazně proces degenerace a udržet psa pomocí pravidelné fyzioterapie a  správného nasvalování co nejdéle pohybu schopného.
Pokud při vyšetření psa při procesu uchovnění a nebo při jiném RTG vyšetření zjistí, že jeho pes nemá kosterní aparát v pořádku, fyzioterapie musí být zahájena ihned a ne až po několika letech, kdy pes začíná mít vážné potíže s pohybem.

Zdroj fotografie : archiv autorky článku- veterinární ordinace Tachov

Pes a preventivní péče o pohybový aparát

Pokud bude majitel zvířete dbát o dobrou kondici svého psa, předejde mnoha zbytečným zdravotním komplikacím, které vyžadují veterinární léčbu a velmi často také operační zákrok.

Ideální je, pokud majitel se psem minimálně jedenkrát ročně vyhledá preventivní ošetření. Fyzioterapeut posoudí, zda je nutné, aby pes ošetření podstupoval častěji s ohledem na sportovní využití psa, úrazy a nebo operace v minulosti a dohodne se s majitelem na individuálním plánu podle potřeb jeho psa.
Do preventivní péče rozhodně patří krmení psa kvalitním krmivem. Pokud pes nemá dostatek kvalitních živin, jejich nedostatek se velice odráží na jeho pohybovém aparátu. Pes si nedokáže vytvořit dostatek kvalitní svaloviny, která tvoří ochranu kostí a kloubů, vazy a šlachy nejsou elastické a kosti, které se celý život remodelují podle aktuálního stádia života a zatížení nemají potřebnou kvalitu a odolnost.
Bohužel pro psy stále existují majitelé, kteří považují za kvalitní krmivo granule a konzervy zakoupené v supermarketech.

Velkým omylem majitelů, kteří mají svého psa pouze jako společníka bez využití ke sportovním aktivitám je, že považují fyzioterapii pro jejich psa jako zbytečnou, protože nesportuje. S ohledem na to, že v dnešní době vetšina psů trpí některou z degenerativních vad kosterního aparátu, jako je dysplazie kyčlí a loktů, spondyloza páteře a nebo jiné degenerativní onemocnění páteře je rozhodně na místě péči o pohybový aparát nepodceňovat a psa udržovat v dobré kondici. Pravidelná preventivní péče se vám vrátí v pokročilejším věku psa, protože právě díky pravidelné péči zůstane déle aktivní než bez ní. Dalším důvodem je fakt, že při hrách s ostatními psy a nebo s majitelem často dochází k různým kolizím- pádům na mokré trávě, nárazy do překážek, pády po střetu s druhým psem. I takovéto pohybové aktivity mohou mít a často mají vliv na vznik blokád zejména v oblasti páteře.
Další velkou skupinou „pacientů“ jsou psi malých plemen, kteří žijí jako společníci a přichází s bolavými zády a nebo hůř, chodí na pooperační rehabilitaci po výhřezu meziobratlové ploténky. Jsou to ti psi, kteří vesele doma skáčou z gauče, z křesla, z postele. A po pár letech „najednou“ začnou psa bolet záda a nebo „najednou“ vyhřezne ploténka. Je potřeba si uvědomit, že skoky z vyvýšených míst, které kolikrát končí podklouznutím pacek a pádu na podlahu nesmírně zatěžují páteř psa. Skok dvoukilového psa z gauče se dá přirovnat skoku člověka z dvoumetrové výšky.

Autor fotografie : autorka článku

Často se majitelů, kteří přichází se psem ve chvíli, kdy má opravdu vážný problém ptám, proč nevyhledali pomoc fyzioterapeuta dříve, proč to nechali zajít až do fáze, kdy pes není schopen normální chůze, trpí bolestí a jeho kvalita života je výrazně omezená. Většina majitelů odpovídá, že o fyzioterapii pro psy nikdy neslyšela a nevěděla, což je smutné v době, kdy je tak snadné dohledat informace o čemkoliv.
Myslete prosím na svoje čtyřnohé kamarády a až se budete chystat na masáž, vzpomeňte si, že i váš pes by možná ocenil nějakou preventivní péči..

Úspěšná rehabilitace ochrnuté čivavy vyústila v přestřelku na sociálních sítích a telefonické výhrůžky

Několik set lidí sledovalo případ úspěšné rehabilitace čivavy po výhřezu ploténky v krční páteři. Celá věc skončila telefonickým útokem ze strany kliniky v Plzni na téma likvidace živnosti a pošpinění pověsti ( opět se o vás zmiňuji anonymně, vážený majiteli/majitelko nejmenované kliniky !!!), následovala mírnější, anonymní odezva druhé kliniky  jasně v reakci na video, které jsem zveřejnila já. Oceňuji, že jde jen o nevinnou přestřelku na sociálních sítích a nejedná se opět o osobní vyhrožování, přesto mi všechny reakce přijdou neprofesionální a úsměvné. A o to více, že komentáře pod jejich videem jsou až na pár případů plné pohoršení se nad tím, jak neprofesionálně odsuzují Dornovu metodu. Můžete posoudit sami:

POUHÉ DVA DNY PO ZVEŘEJNĚNÍ VIDEA NA YOUTUBE A FACEBOOKU:

Klinika se vymezila vůči Dornově metodě za velmi krátkou dobu po zveřejnění videa o čivavákovi. Vymezila jsem se poměrně „ostrým“ komentářem při sdílení jejich videa, ale už samotné bouřlivé komentáře, obhajující Dornovu metodu pod videem z Jaggy mluví jasně: Jaggy šlápla vedle, narazila na velkou vlnu odporu k jejich postoji ze stran majitelů psů. Můj komentář k celé kauze k přečtení pod videem.

Karen – radost z prvních krůčků a to vše bez Dornovy metody…

Zveřejnil(a) Jaggy Praha dne 10. leden 2017

 KOMENTÁŘ NA FACEBOOKU Z MÉ STRANY: 
A je to tady, čekala jsem, jaké budou reakce na video ochrnutého čivaváka.
Potrefená husa kejhá, říká se. Takže jsem se napřed dočkala telefonických výhružek ze stran plzenské pohotovosti a to poměrně nevybíravých. Následuje mírnější „odezva“ ze strany Jaggy. Ok, beru to. Jen několik slov k celkové „náladě“ na poli veterinární medicíny a rehabilitace zvířat obecně..
Máte super vybavené kliniky, v každém větším i menším městě jsou parádní a špičkově vybavená pracoviště. Studovali jste šest let veteriny, jedné z nejtěžších škol v republice. Vím to, taky jsem tam studovala, narozdíl od vás nedostudovala.
Skládali jste přísahu, že budete pomáhat zvířatům při promoci v aule na VFU a společně se památečně fotili u sochy koně svatého Václava před aulou. A najednou jste vyhlášení veterináři na velkých klinikách v republice a kolikrát je vaše ego větší, než celá vaše klinika. Přísaha pomáhat zvířatům je dávno zapomenutá, na prvním místě jsou prachy. A proto, když si dovolí někdo přijít, pacienta, kterému jste navrhli euthanasii a dávali mu minimální šanci na chůzi, prostě vezme a citlivě zrehabilituje tak, že se pes po týdnu pohybuje celkem slušně a po měsíci běhá s minimálním neurologickým deficitem, tak začínáte plivat ohen a kopat kolem sebe. Zase ti šarlatáni s Dornovou metodou! Zase nějaká čarodějnice, co tomu hovno rozumí a sere se, kam nemá! Jak to, že si dovolila NEUROLOGICKÉHO pacienta rehabilitovat. DORNOVA METODA NEPATŘÍ DO REHABILITACE NEUROLOGICKÝCH PACIENTŮ!!! A navzdory tomu všemu pes prostě chodí. Asi nečetl učebnice neurologie a neseděl na vašich konferencích, kde hlásáte, že Dornova metoda je prostě nesmysl.
Ve světě je Dornova metoda naprosto běžná součást rehabilitace zvířat. Ovšem tady, tady je to problém, protože vaše ego nedovolí se na věc podívat s jasnou myslí a bez emocí. Mechanický blok v oblasti plexus brachialis, plexus lumbalis a nebo plexus sacralis zná zřejmě většina lidí. Bolavá blokáda páteře, kruté bolesti střílející do ruky a nebo do nohy. Kolikrát člověk není schopen normálního pohybu a dělá vše proto, aby se hýbat nemusel. U zvířat to funguje stejně! Tak proč ta zvířata vezmete, narvete je na tu hydroterapii a tam je nutíte v akutních a bolestivých stavech chodit ve vodě v domněnce, že jim to pomáhá. Schválně si běžte zaplavat ve chvíli, kdy budete mít problém s ischiadickou bolestí vylézt z postele. Hydroterapie je super rehabilitační technika, ale NEAKUTNÍCH stavů. Nemůžu se dočkat semináře hydroterapie v Německu, kde jim přednesu, jak se k hydroterapii přistupuje v Čechách, předpokládám, že půjdou do vrtule.
 
Mrzí mě, že jde především o prachy a ne o zdraví a pohodu zvířat. Asi jsem naivní blbec, že jsem si to leta myslela, o to horší je to střízlivění z toho ideálu. Nikdy jsme netvrdili, že Dornova metoda je všelék na všechno. Dokonce má své limity a kontraindinace, ostatně jako každá metoda. Ale v rukou kvalitního terapeuta je to bezpečná a účinná terapie. Při možnostech, co pole veterinární rehabilitace nabízí, lze zvířeti poskytnout komplexní a kvalitní rehabilitační plán, dnes už na úrovni humánní fyzioterapie a Dornova metoda má zkrátka své poměrně velké místo v tomto oboru. Hydroterapie, elektroléčba a nevím co zkrátka neumí odbourat mechanické bloky, rozhodně ne tak snadno a účinně, jako právě DM.
 
Naštěstí jsou tu veterináři, kolikrát ani nepracují na špičkových klinikách, nemají super překrásné webové stránky a reklamy na internetu, v tichosti si dělají svojí práci, s respektem, láskou a naplno. Není o nich moc slyšet, nepotřebují se bít do prsou, jak jsou dobří. Oni se zabývají tím, že léčí, pomáhají, žijí veterinou. Nemají čas na to, aby někomu vyhrožovali a nebo útočili, popřípadě někde spřádali plány na to, jak vymýtit Dornovu metodu z pole zemského. A navíc, nikdy neodmítnou pomoc nám, dornovcům. Chovají se lidsky s pacientům i jejich majitelům. Poskytnou snímky, zkonzultují, poradí, doporučí a nebo i zakážou, protože se domnívají, že tento případ na tuto terapii vhodný není. Radujeme se pak společně z toho, že zvířeti bylo pomoženo. Majitel je vděčný veterináři, který mu pomohl léčit zvíře, terapeutovi, že se na léčbě svou měrou podílel a není důvod k vzájemné zášti. A naštěstí jich znám hodně, kdo za námi stojí a vím, kam se obrátit pro radu, konzultaci, pomoc. A tam já posílám svoje pacienty, protože vím, že tam pracuje veterinář s velkým V.
 
Rehabilitace a fyzioterapie je u nás obor poměrně nový a pokud někdo vidí příležitost jen v tom, že z toho vytříská prachy, daleko nedojde. Jistě, říká se, že peníze leží na zemi, jen je zvednout.. ale je potřeba je zvedat všechny a za každou cenu a jít přes mrtvoly?
A zde je ten případ ochrnuté čivavy: 

Rehabilitace psa s výhřezem meziobratlové ploténky v oblasti krční páteře

Jeden příběh plný bezmoci a naděje zároveň… tříletý čivavák s hemiparézou po výhřezu ploténky v oblasti krční páteře. Klinika Jaggy dávala 5-10 % na normální chůzi…hospitalizace a rehabilitace psa stála majitele 24.000, s tím, že když chtěla ukončit díky hroznému stavu psa při návštěvě ukončit, bylo jí sděleno, že pes je hysterický a vlastně ho můžou hned utratit, pokud chtějí…nechtěli, pochopitelně. Druhý den pes přijel za mnou, shledala jsem vyděšeného, rozbolavělého psa s naprosto šílenou blokádou krční páteře- proto ta vyhřezlá ploténka. Tělo už nezvládlo kompenzovat výrazné posuny v ose páteře a prostě zkolabovalo. Arčík je vychovaný, příjemný a společenský pes čivavy, v žádném případě se nejedná o hysterický exemplář. Ten pes se jen strašně, šíleně bál a k tomu měl ukrutné bolesti. Tento stav se pokoušeli na klinice napravit hydroterapií, tedy rehabilitací v bazénu. Umíte si někdo představit, že vás někdo nutí k pohybu ve vaně s vodou, když máte kruté bolesti po výhřezu ploténky a neovládáte polovinu těla? Já ne. U nás je hydroterapie na velkých klinikách považovaná za super rehabilitační metodu. Ano, hydroterapie je jistě skvělá DOPLŇUJÍCÍ rehabilitační metoda, ale rozhodně ne v případech akutních mechanických blokád. V těchto případech je nutné odstranit napřed příčinu, tělo nechat zregenerovat a posléze nastavit poúrazovou rehabilitaci…u nás je to stále BOHUŽEL nepochopeno. Tento příběh má šťastný konec, ale ne vždy tomu tak je. Tento případ navíc vznikl díky neznalosti majitele, Arčík chodil na vodítku a výrazně tahal a škrtil se na něm. V těchto případech, kdy pes neovládá chůzi na vodítku s obojkem bez tahání, mějte prosím na paměti, že obojek má velmi NEGATIVNÍ vliv na zdraví psa a na stav jeho krční páteře. Setkávám se s tím bohužel často. Pokud pes tahá a není ve vašich silách naučit ho klidné chůzi na obojku, použijte místo něj postroj. Pes samozřejmě bude tahat dál, ale tah bude rozložený a nehrozí degenerace a poškození krční páteře, která končí často velmi fatálně….

a ještě jedna poučka lékaře- osteopata z předminulého století. Tehdy se vědělo, že osteopatie má své místo v rehabilitaci neurologických pacientů. Dnes, o dvě století později dnešní lékaři touto metodou v mnoha případech opovrhují a výrazně ji nedoporučují…

“ Kosti, klouby a tkáně mají úzký vztah k vnitřním
obranným silám organismu. Opatrnými hmaty povolíme
zablokované klouby a ztvrdlou tkáň. Krev a mízní mok může
znovu proudit a nervová soustava bude opět normálně zásobována.
NAJDI TO, UVEĎ TO DO POŘÁDKU A NECHEJ TO
V KLIDU.“

Andrew T.Still 22.6.1874

A jako perlička na konec kopie recenze majitelky čivaváka na facebookových stránkách kliniky Jaggy: