Tag Archive fyzioterapie pro psy

Fyzioterapie pro psy s onemocněním meziobratlového disku a míchy

  • protruze meziobratlové ploténky
  • herniace meziobratlové ploténky
  • jiná kompresní a nebo nekompresní onemocnění míchy
  • neurologická onemocnění

 

Fyzioterapie pro takové pacienty je nedílnou součástí léčby. Pravidelná fyzioterapie u zkušeného fyzioterapeuta a domácí cvičení je dlouhodobá záležitost v řádů několika týdnů až měsíců. Doba fyzioterapie je závislá na stupni poškození ploténky a nebo míchy psa. Úspěšnost terapie je velmi závislá na majiteli psa, který mezi jednotlivými terapiemi u fyzioterapeuta se psem cvičí doma několikrát denně (5-8x). To je často pro majitele psa velmi psychicky a někdy i fyzicky náročné. Pokroky jsou často vidět s velmi malým posunem a to může být velmi demotivující.

Jak terapie probíhá:

  • před první terapií je nutné zaslat emailem všechny dostupné veterinární zprávy z vyšetřeních a případné operace
  • součástí první fyzioterapie je vyšetření psa,  sestavení rehabilitačního plánu pro psa a edukace majitele ohledně domácího cvičení. Tato terapie je časově náročnější (1,5-2 hodiny), než následující terapie (1-1,5 hodiny).

 

Cílem fyzioterapie je zlepšení pohybového vzorce chodícího pacienta a minimalizace neurologického deficitu a navrácení schopnosti chůze pacientům nechodícím.

U psů, kteří již nedokáží chodit přirozenou chůzí se nabízí možnost nácvik spinální chůze (Spinal walk), kterou lze naučit psy se zachovaným flexoro-reflexorovým reflexem, vhodným tělesným rámcem a váhou.

V některých případech je rozsah poškození míchy tak velký, že psovi  nelze navrátit schopnost pohybu. Ve většině případů lze pořídit psovi invalidní vozíček, což je pak na uvážení majitele.

 

Plavání se psem

Se začátkem léta přichází sezóna koupání psů v přírodních tocích. Mnoho majitelů psů nedočkavě horké letní teploty vyhlíželo už od jara, aby mohli se psem plavat kondičně a nebo v rámci rehabilitace psa. 
Plavání je pro psa i člověka skvělá pohybová aktivita, ale konkrétně u psa má plavání spoustu „ale“. 

DÉLKA PLAVÁNÍ A RIZIKO PŘEHŘÁTÍ 


Plavání je pro psa  fyzicky náročná aktivita. I pro člověka, pokud plave kondičně a nebo závodně. Pes se sice tváří, že by vydržel plavat nekonečně dlouho a majitel má pocit, že se pes ve vodě ochlazuje, takže je všechno v pořádku. 
Jenže pes se může během poměrně krátké doby přehřát i při plavání. Kvůli tomu, že plavání je fyzická aktivita, dochází při svalové práci ke zvyšování tělesné teploty. Díky tomu, že chladnější voda ochlazuje povrch těla psa dochází k vazokonstrikci (stažení) povrchových cév, takže se zvýší teplota tělesného jádra.  Při plavání pes nemůže využít svůj nejúčinnější ochlazovací mechanismus- dýchání s otevřenou tlamou a přehřátí na sebe nenechá dlouho čekat. 
Takže při aportování z vody i při kondičním tréninku se držte pravidla, že pes by měl plavat maximálně patnáct minut a potom několik minut odpočívat. 
Jak poznat přehřátého psa a jak mu poskytnout první pomoc se dočtete ZDE.

OTRAVA VODOU

Jakkoliv to zní hloupě a nebo nemožně, vodou se lze opravdu „otrávit“. Otrava vodou a nebo intoxikace vodou je takový lidový název pro hyperhydrataci. Tak jako někdo může zemřít v důsledku dehydratace, může zemřít v důsledku hyperhydratace.
U člověka je to následkem hloupých soutěží o tom, kdo vypije více vody:

(zdroj: zpravy.aktualne.cz)

U psa se taková nehoda  stane velmi snadno při hraní s kropicí hadicí a nebo automatickým kropičem vody. Při dlouhém aportování, kdy společně s hračkou pes spolkne i trochu vody se příhoda může stát také, stejně jako při chytání vlnek vody z paddleboardu a nebo loďky. 
Více o intoxikaci vodou se dočtete ve článku ZDE.

Dalším rizikem při dlouhém pohybu psa ve vodě je SYNDROM MRTVÉHO OCASU. O něm se dočtete více v tomto článku.

PLOVACÍ VESTA PRO PSA

Pro někoho je to nesmyslný výstřelek, protože přece každý pes umí plavat… 
Vesta má hned několik důvodů, proč ji vašemu psu na plavání pořídit:

– Ne každý pes je dobrý plavec. Některá plemena jsou obecně horší plavci z hlediska anatomické stavby, která nedovoluje psu dobře plavat – kratší krk, zavalité tělo a kratší nohy jsou pro plavání nevýhodou. Pes získá v plavání jistotu díky tomu, že jej vesta nadnáší. 

– Pokud pes plave kondičně a je vynikající plavec, tak i pro něj je vesta výhodou. Vesta drží tělo ve vodorovné pozici, takže pes zatěžuje rovnoměrně přední i zadní končetiny než bez vesty, kdy pes zatěžuje více přední končetiny.  A navíc vesta zvyšuje odpor- takže pes si víc „mákne“.  Pokud plave vedle paddleboardu a nebo lodi, můžete ho za poutko vesty na plavidlo z vody vyzvednout na pravidelné přestávky během tréninku. 

– Máte jistotu, že se pes neutopí. I sebelepší plavec se může unavit, chytit křeč do končetin a nebo být stržen spodním proudem. 

-Rehabilitační plavání  je také důvod k pořízení vesty. Opět platí, že vesta psa udržuje na hladině ve vodorovné pozici a pes plave rovnoměrně všemi čtyřmi končetinami. A to opravdu chcete, pokud se váš pes má dostat do kondice po operaci a nebo úraze. 

(www.nonstopdogwear.com)

 

JAKOU VESTU VYBRAT

Na trhu je k dostání nepřeberné množství vest. První kritérium, který je potřeba se řídit je udaná nosnost vesty a druhé je délka. Vesta nesmí zasahovat přes celá bedra  ke kořeni ocasu. Ocas je „kormidlo“ a rozhodně nemůže být překrytý částí vesty. Z pohledu fyzioterapeuta je ideální, když vesta dosahuje přechodu hrudní a bederní páteře a nebo do poloviny bederní páteře. Další kritérium je správná velikost- psu musí vesta sedět tak, aby nebránila pohybu končetin a  psa nikde netlačila. 
Vyhněte se prosím nákupu vesty od nekvalitních výrobců, kteří sice vyrábí vesty pro psy se žraločí ploutví na hřbetu, ale nemají ani ponětí o nutnosti kvalitního a funkčního střihu vesty a nutnosti poutka na nouzové vytažení psa z vody. Doporučuji výrobce Non-Stop a nebo Hurrta. 

A CO S MOKRÝM PSEM PO PLAVÁNÍ?

Nechat psa mokrého po vykoupání se může nehezky vymstít. Ostatně právě nevysušený pes a následná ošklivá blokáda v křížokyčelní oblasti mého psa mě před devíti lety přivedla na cestu fyzioterapie…. 
Pokud se váš pes jen tak smočí ve vodě, tak velmi pravděpodobně nepronikne voda úplně k podsadě. Ale pokud pes bude plavat delší dobu, bude promočený úplně. Pes s dlouhou srstí a podsadou schne mnoho hodin. Pes s krátkou srstí a bez podsady uschne relativně rychle. 
Pokud nechcete, aby delší aktivitu ve vodě váš pes odnesl zánětem močových cest, syndromem mrtvého ocasu, zapařenou kůží a nějakým super hotspotem, tak se psovi věnujte i po vykoupání. U psů sportovců a nebo v rekonvalescenci následující řádky platí dvakrát tolik!


– Psa po vykoupání vysušte ručníkem – za mě se fakt vyplatí investovat do ručníku z PVA materiálu, který také najdete pod názvem mokrý ručník, speed dry ručník a podobně. Na psy nepoužívám již nic jiného.

(www.surtep.cz)

 

– Osušeného psa pročesejte kartáčem, pokud má dlouhou srst a nebo srst s podsadou.

– Na psa s opravdu hustou srstí není ostuda vzít doma fén a pořádně vysušit. Opravdu věřte tomu, že pes s bohatou srstí a podsadou se zdá být suchý, ale jakmile zajedete prsty do podsady, zjistíte, že je podsada vlhká hodiny… Že se nic nestane? Nechte si na sobě po koupání vlhké plavky. ( Mimochodem u nás na urgentu Na Františku urologii nemáme, až budete shánět pohotovost se zánětem močáku 🙂 ). 


– Na vysušeného, vyčesaného psa můžete dát na urychlení uschnutí deku Back On Track Mesh. Odvádí vlhkost, srst se nezapaří a meshka je regenerační deka. Takže pro psy po kondičním a nebo rehabilitačním plavání je to opět bonus navíc. 


(www.dogfitness.cz)

 

 

Provozovna PRAHA (Roztoky u Prahy)

Adresa  provozovny je  NÁDRAŽNÍ 21, ROZTOKY U PRAHY.

Vchod je přímo z ulice, společný s butikem s oblečením – dveře vlevo

POZOR- VZHLEDEM K UZAVŘENÍ PARKOVIŠTĚ U NÁDRAŽÍ JE V OKOLÍ PROVOZOVNY ZTÍŽENÉ PARKOVÁNÍ – záchytné parkoviště naleznete v ulici Tiché údolí 2318. 

Pokud používáte navigaci WAZE, dovede vás přímo ke vchodu, pokud zadáte Fyziopes.cz – fyzioterapie pro psy. To samé umí i Google navigace po zadání Fyzioterapie, rehabilitace a Dornova metoda pro psy a koně.

Doprava
Autem:  Ulice Nádražní navazuje na příjezdovou komunikaci z Prahy. Za viaduktem první velkou křižovatku projedete rovně a hned za křižovatkou je zelenomodrý bytový dům, v přízemí jsou bílé plastové dveře se dvěmi výlohami.
Parkování je bezplatné v ulici a nebo dole u zámku, případně na parkovišti u křižovatky. V dopoledních hodinách bývá často plnější, v pozdně odpoledních hodinách zaparkujete pohodlně.

MHD:

Příměstský vlak z Libně-Holešovic- Masarykova nádraží-Podbaby-Sedlece (a nebo Kralup-Dolan-Řeže). Zastávka Roztoky u Prahy. Z nádražní budovy dojdete k přechodu pro chodce, přejdete, projdete kolem kavárny doleva cca 100 m k zelenomodrému domu. Od přechodu je již vidět vchod s výlohami. Viz foto.
Autobus– linka 340/350 z Vítězného náměstí- zastávka Roztoky-Nádražní. Pár metrů naproti zastávce je Nádražní 21. Viz foto.

Nevstupujte prosím bez vyzvání- je možné, že pokud přijdete dřív, v provozovně bude jiný pes.
MĚJTE PSA NA VODÍTKU. VCHOD JE SPOLEČNÝ PRO BUTIK A MOU PROVOZOVNU A NEBUDU ŘEŠIT STÍŽNOSTI NA POBÍHAJÍCÍ PSY V BUTIKU.
Jen prosím nevyžadujte ošetření dříve než ve sjednaný čas. Pokud jste přijeli dříve, vedle provozovny je kavárna KOFÍÍÍ, kde jste vítáni i s vaším (vychovaným psem), případně můžete zavítat na vycházku do okolí- Svojsíkovy sady jsou kousek z Nádražní ulice (směr Tiché Údolí).

Proč stříhat psovi drápy

Dlouho jsem přemýšlela, jak sepsat problematiku (ne)stříhaných drápů psa, než jsem našla zahraniční názorný zdroj, který využívám ve svém článku pro lepší názornost. 
Drápy psa jsou mnoha majiteli opomíjená část těla, přestože většina majitelek úzkostlivě dbá o stav svých „drápků“, na svého psa většinou v tomto směru zapomíná a nebo péči vede do bizarního extrému. Věděli jste, že existuje speciální lak na psí drápy? 



Trocha anatomické teorie k lepšímu pochopení…

Pes má na předních končetinách pět prstů (první prst je zakrnělý, většinou s normálně vyvinutým drápem). Na zadní končetině má pes čtyři prsty. U některých plemen se vyskytují paspárky a nebo dvojité paspárky, které jsou plemenným znakem například u beauocerona. Největší styčná plocha tlapy psa je metatarzální polštářek, přičemž prsty psa se při pohybu aktivně dotýkají země také. Pes jimi vyrovnává nerovnosti terénu a aktivně je zapojuje při chůzi po nestabilním podloží. Prsty jsou také aktivně zapojované při odskocích a doskocích. To samé s prsty dokázal člověk v době, kdy nenosil boty. A dokáže to i dnes, když boty nenosí – aktivní barefootisti dobře ví, jak moc jsou prsty v pohybu v terénu zapojovaná část končetiny přesto, že jsme ploskochodci. 
Každý prst sestává z několika článků tvořenými spěnkovou kostí, korunkovou kostí a kostí drápovou. Na drápovou kost se upíná dorzální drápový vaz, společný natahovač prstů a hluboký ohybač prstu, ve kterém je navíc ještě uložena střelková kost, což je malá sezamská kostička. Na drápové kosti je samotný dráp, na jehož povrchu je rohový toulec drápu. Polštářky prstů jsou tvořeny podkožním vazivem a na jejich povrchu je polštářek z bradavkovité rohoviny. Na polštářcích se nachází potní žlázy, které neslouží k ochlazování psa, ale zvlhčení povrchu tlapky, což zajišťuje lepší přilnavost k povrchu. 

Ve chvíli, kdy má pes dráp přerostlý, mění se sklon článků prstů psa, dochází k vychylování osy prstu a tím změně postoje končetiny. Výsledkem je  přetěžování vazů prstů a následně vazů a svalů distální části končetin a vzniká špatný pohybový vzorec. Pes přenáší těžište více na metatarzální polštář, aby odlehčil prstům.  Často najednou pes začne kulhat a nikdo neví proč…

U přerostlého drápu je navíc mnohem větší pravděpodobnost, že si pes dráp někde utrhne a to nechcete. Psa to bolí, hodně to krvácí a vy pak po nocích vypisujete na facebook do psích skupin co jako máte dělat, že psovi visí dráp  a hrozně to teče. 
Další věc je ta, že pokud máte psa v bytě, kde je hladká podlaha a pes má přerostlé drápy, tak mu to klouže. Hodně. Pokud teda opomenu zničenou podlahu, ničíte si psa. 



Další samostatná kapitola je o tom, že majitel není schopen naučit svého psa od štěněte, že se mu drápy stříhají (kouká se mu do tlamy, do uší, občas se musí někde položit a nechat prohlédnout atd..), takže většina majitelů sice ví, že jejich pes má přerostlé drápy, ale když on prostě nemá to stříhání drápů rád.. Potom obrážejí se psem nejrůznější salony a veteriny, drápy se stříhají tak, že na psovi leží čtyři lidi a je z toho úplně zbytečná komedie  a stres pro psa (a personál). 

Frekvence stříhání a jak stříhat? 

Rozhodně nestačí jednou za rok oprášit kleště na nehty a mít pocit, že povinnosti bylo učiněno za dost. Zároveň nelze říct, jak často. Pohybově aktivnější psi budou potřebovat drápy stříhat méně často než pes, který dvakrát denně obejde panelák po trávě. Starý pes s artrozou, který má pohybový vzorec změněn bude mít drápy buď obroušené až na lůžko a nebo naopak přerostlé.  Takže drápky pravidelně kontrolujte a průběžně zkracujte. Na trhu je bezpočet typů kleští na drápy a alternativou je bruska na psí drápy, která dobře poslouží u psa, který má hysterický záchvat při pohledu na kleště. Každopádně i broušení bruskou je potřeba psa naučit postupně a co nejvíc pozitivně, nebo bude mít hysterický záchvat při pohledu na kleště a při pohledu na brusku 🙂 . 

  • dráp střihejte podle obrázku níže (v modré linii)
  • drápy stříhejte po malých kouscích, abyste zamezili narušení drápového lůžka. Pokud ve středu ustřiženého drápu vidíte černý bod, dráp více nestříhejte. Jedná se o začátek drápového lůžka.
  • správně zastřižený dráp by se neměl dotýkat podlahy, ale přibližně dva milimetry nad zemí
  •  pokud se na stříhání drápů necítíte, navštivte veterináře a nebo psí salon
  • drápy kontrolujte pravidelně alespoň 1x měsíčně a případně zastřihněte nově dorostlou rohovinu. Pokud necháte drápy přerůstat, začne se prodlužovat i drápové lůžko.
  • při terapiích stříhám drápy automaticky v provozovně, pokud je to potřeba





    Zdroj obrázků: Educational Dog Memes

 

 

 

 

(Ne)bezpečná manipulace s ocasem psa

Ocas psa je součást páteře a bohužel je tento anatomický fakt podceňovaný nejen majiteli psů a právě nevhodná manipulace s ocasem psa často vede ke zbytečným problémům s pohybovým aparátem.

Mícha psa vychází z mozku a prochází celou páteří kostěným kanálem vytvořeným obratly. Z míchy vychází hlavové a míšní nervy mezi obratly a inervují jednotlivé části těla. Mícha psa v podobě dorsoventrálně oploštelého válce končí v oblasti sedmého bederního obratle  a následně pokračuje jako filum terminale (koncové vlákno míchy) a  cauda equina, v překladu koňský ocas. Toto zakončení míchy dostalo svůj název pro podobnost s koňským ocasem, protože se celistvá mícha dělí na nervové provazce vzhledem připomínající koňské žíně (viz obrázek páteře).
Ocasní obratle ztrácí typický vzhled obratle a ke konci ocasu jsou obratle jen kostěné „válečky“, které nemají míšní kanál. Prvními několika obratly prochází právě  koncové vlákno míchy.

Míchu můžeme rozdělit na:

  • krční míchu
  • hrudní míchu
  • bederní míchu
  • křížovou míchu
  • OCASNÍ míchu!
    (Anatomie domácích savců, H.E. König, H.G. Liebich)

(https://criticalcaredvm.com/)

Svaly ocasu psa

Svaly ocasu jsou VELMI provázané s pánví a křížovou kostí psa… ( a následně zbytkem páteře a  těla, protože jednotlivé struktury pohybového aparátů se navzájem ovlivňují).  Pro názornost:

M.sacrocaudalis dorsalis lateralis odstupuje od thorakolumbální povázky a upíná se na ocasní obratle

M.sacrocaudalis dorsalis medialis odstupuje od křížové kosti a upíná se do úponových částí svalu m.sacrocaudalis dorsalis lateralis

M.sacrocaudalis ventralis lateralis odstupuje od spodní strany křížové kosti  a prvních ocasních obratlů a upíná se na obratle ocasu

M.sacrocaudalis ventralis medialis odstupuje od spodní strany křížové kosti a prvních ocasních obratlů a upíná se na obratle ocasu

M.coccygeus odstupuje od ligamentum sacrospinotuberale, které se rozpíná mezi křížovou kostí a sedacím hrbolem na pánvi a upíná se na ocasní obratle.

M.iliocaudalis odstupuje od těla kyčelní kosti (!) a upíná se do ocasní povázky a na ocasní obratle.

M.pubocaudalis odstupuje ze dna pánevní dutiny v rozsahu pánevní spony a upíná se na ocasní obratle.

(Veterinární myologie, MVc. Iveta Pračková, MVDr. Martin Pyszko, Ph.D., doc. MVDr. Václav Páral, Ph.D. )

 

Ocas psa slouží jako důležitý komunikační prvek a pomáhá psu udržovat stabilitu a je nápomocný při změnách směru pohybu a nebo prudkém zpomalování například při sbírání aportu. Všimněte si někdy, co váš pes udělá s ocasem, když potřebuje ostře změnit směr pohybu v běhu a nebo když vyrovnává nerovnost terénu. Jeho ocas intenzivně napomáhá  a pes ho má tak trochu jako kormidlo.

Nevhodná manipulace s ocasem psa může mít za následek dočasné a nebo trvalé poškození měkkých tkání okolo ocasu i samotného ocasu a nebo dojde k distorzi skloubení prvního ocasního obratle a křížové kosti. Následně dochází ke spasmu měkkých tkání okolo postiženého místa, tím útlaku nervů v této oblasti.

Pes může projevovat následující obtíže:

  • nese ocas strnule od těla a nebo jej nese křivě
  • bolestivost v oblasti kříže a kořene ocasu
  • potíže při defekaci
  • potíže až neschopnost sedět, pes si ulevuje, nebo si nesedne vůbec
  • potíže s pohybem – pes chodí strnule

 

Co je nevhodná manipulace s ocasem psa?

Ocas psa rozhodně neslouží jako prostředek na zastavení psa, odtržení psa z rvačky, usměrnění směru pohybu psa a podobně. Bohužel mnoho majitelů rádo využívá ocas jako „madlo“, kterým psa zastaví, pokud se chce rozeběhnout za jiným psem, případně ho za ocas usměrní, pokud se vydá jiným směrem než majitel chce. Samostatnou kapitolou je pak tahání psa dítětem za ocas (uši a jiné části těla).

ZODPOVĚDNÝ MAJITEL NEVYUŽÍVÁ OCASU  JAKO NÁSTROJ PRO OVLÁDÁNÍ PSA!

Bohužel se ocasu běžně využívá v rehabilitaci psů na veterinárních klinikách a v soukromých praxích některých terapeutů  – nechodící pes se zvedá za ocas, pes při pohybu v rehabilitační vaně se přidržuje za ocas, nácvik chůze se provádí s vedením psa za ocas. Velmi často za mnou přichází majitelé nechodících psů a nebo psů po operacích páteře s tím, že jim na veterině řekli, že mají psa přidržovat za ocas.
Pes, který neovládá zadní část těla nemůže klást oproti této manipulaci žádný odpor a majitel se domnívá, že psu nevadí.

Člověk má pozůstatek ocasu ve formě kostrče. Předpokládám, že každý někdy měl naraženou kostrč a ví, jak nepříjemná záležitost to je. Ostatně, většina výše uvedených obtíží psa s distorzí ocasu souhlasí i s obtížemi člověka s naraženou kostrčí. Vodění nechodícího psa za ocas se dá přirovnat k tomu, že člověka, který pro bolesti zad nemůže téměř a nebo vůbec chodit chytí někdo za kostrč, přizvedne ho, aby se mu „lépe“ chodilo a nutil k pohybu… Takže :

TAKOVÁTO MANIPULACE S OCASEM NEPATŘÍ DO VETERINÁRNÍ REHABILITACE!

(https://www.merckvetmanual.com)

 

 

 

 

„Dornovka“ pro psa – proč a kdy přijít?

Protože je Dornova metoda pro psy  hodně diskutované téma a zejména na sociálních sítích se „dornovka“ doporučuje ve všech možných diskuzích zejména samozvanými odborníky („pokud pes přestal chodit, určitě si vyhledejte terapeuta Dornovy metody, pomůže vám!“) a nebo spokojenými majiteli, kterým jsme pomohli (děkujeme za doporučování, ale tato metoda opravdu není všelék). Já osobně jsem několikrát týdně označena v nejrůznějších psích skupinách, že určitě pomůžu. Jsem označovaná v případech, kdy pes v první řadě potřebuje pomoci od veterinárního lékaře a někdy bohužel i pomoc poslední.

Co to ta „dornovka“ vlastně je a jak funguje?

„Je to jemná manuální technika, která ošetřuje opěrný aparát a reguluje chybná postavení kostí a kloubů v těle.“ (www.dornovametoda-zvirata.cz)
Pro Dornovu metodu se vžily  pojmy jako Dornova masáž, masáž Dornovou metodou a co je nejhorší, tak se vžil pojem „Dorneovka“ a nebo ještě hůř- „Dormeovka“. Takže prosím, Dornova metoda a nebo slangově „dornovka“. Díky!
Dornova metoda v žádném případě není MASÁŽ. Pokud už budeme „dornovku“ škatulkovat a někam řadit, lépe se bude cítit zařazena jako osteopatická metoda, protože se zabývá primárně právě kosterním aparátem zvířete a nebo člověka. Technika je celostní, to znamená, že pohlíží na tělo jako na celek a vždy je ošetřeno celé tělo. My „doporučáci“ a letití praktikanti této metody zařazujeme do techniky i práci s fasciemi, které nás všechny v podstatě drží pohromadě a mimo jiné jim vděčíme za to, že tělo je tak důkladně propojené a všechno souvisí se vším. O fasciálních technikách bude v brzké době napsáno hodně moc a o fasciích ještě hodně uslyšíte.

A co ta dornovka umí?

Na rozdíl od masáže, která se zabývá povrchovými svaly jde dornovka více do hloubky a díky tomu, že uvolňujeme špatně postavené kosti a klouby, ovlivňujeme i stav hlubokých svalů, které jsou okolo kostí a kloubů a s těmi kostmi a klouby hýbou. A samozřejmě ovlivňujeme ty výše zmiňované fascie. Většina lidí zná klasického „housera“ – špatný pohyb, lupne v zádech a patálie je na světě. Houser není nic jiného, než že většinou vlivem dlouhodobého přetížení kosterního i svalového systému postupně dochází ke špatné pozici pánve a křížové kosti (to je takové to občasné bolení v bedrech) a pak jednoho dne se ta křížová kost  trošku posune jinam, než patří. Většinou je to vnímané jako prasknutí v zádech doprovázené ostrou bolestí střílející do zadní části stehen. Prostě vás vaše vlastní tělo má plné zuby a tohle je první varování, že na něj dlouhodobě dlabete. Většinou stačí několik dní klidu, suché teplo, svaly a fascie se uvolní a kosti se trošku posunou k původnímu místu, kde patří a přestanou tak hrozně dráždit nervy, které procházejí do pánevních končetin. Za pár týdnů a nebo měsíců to začne bolet znova, pak se člověk blbě hne a houser je zpátky. Tak to umí řešit Dornova metoda Uvolníme všechno stažené okolo, jemným tlakem při pohybu srovnáme pánev a všechno ostatní a chvíli máte klid. A mimo housera najdeme spoustu dalších nesrovnalostí na vašich tělech. Leccos opravíme a člověk se cejtí jako novej. U psa to funguje úplně stejně. I s tim houserem, jen tak mimochodem.
Hrozně ráda mám zkazky, že pánev a pánevní kruh jako takový rozhodně není pohyblivý a rozhodně se s tím nedá hýbat. Pokud by nedalo, už jsme dávno vymřeli po přeslici. My i zvířata. Protože by žádná samice nebyla schopna přirozeného porodu. Samozřejmě pohyblivost pánve v období březosti ovlivňují hormony, tlak plodu na pánev a tak dále, ale i v období mimo březost a u samců pánev pohyblivá prostě je. Sice málo, ale stačí to k velkým problémům.
Jen tak čistě pro vaši informaci – mezi pánví, respektive mezi iliakální kostí konkrétně a křížovou kostí, která nasedá na pánev a dotváří onen pánevní  kruh existuje sakroiliakální kloub, nebo „esíčko“, chcete-li. Kloub je to plochý, kosti nasedají těsně na sebe a právě nikdo moc neví, že to je kloubní spojení. A tenhle potvora kloub je právě původce těch bolestí v kříži. Nejčastěji. U lidí i u psů. Takže to jen tak na okraj, co tahle  metoda mimo jiné umí.

Dornovou metodou se ošetřují všechny klouby v těle, protože jak jsem zmínila na začátku, je to celostní metoda, tedy pohlíží na tělo jako celek. A v těle opravdu souvisí všechno se vším, takže je hrubou chybou, když navštívíte nějakého „umělce“ a on vám ošetří jen problematické místo psa a nebo vás. Pryč od nich. Pokud vašeho psa někdo neošetří celkově, psa mu nesvěřujte. Ani sebe, pochopitelně.

(zdroj: caninefitness.com, en.wikipedia.org)

Jak je možné, že se kloub nachází v nepřirozené poloze?

On se tam nenachází jen tak dobrovolně. Byl k tomu donucen. Nepřiměřenou fyzickou zátěží, nějakým úrazem, dlouhodobým přetížením určité části těla, prudkými doskoky z výšky…
Dochází k posunům v řádu milimetrů a kloub rozhodně neopouští svoje místo definitivě. Pokud ano, je to luxace, tedy vykloubení a práce pro veterináře, případně humánního lékaře. Pokud dojde k tomu, že se kloub z výše uvedených důvodů dostane o kousek jinde než patří a tam zůstane, je zaděláno na problém. Tkáně okolo postiženého místa se stáhnou a vlastně tak vytvoří ochranu před tím, aby se to pohnulo někam dál. Problém je, že tohle dost bolí a v téhle fázi začnou lidi kňučet, že je bolí záda, rameno, kotník… a pes sice většinou nezačne kňučet, ale začne se hůř pohybovat, kulhat, méně a nebo vůbec skákat. Pokud to někoho dožene k nějakému řešení, tak je vyhráno. Čím dřív se to řeší, tím lépe se to řeší. Pokud si někdo vzpomene na dornovku po tom, co má dvacet let bolesti zad, tak máme opravdu MOC velkou radost. Blbě se to řeší a člověk na tom nechá ruce. Toto je specialita zejména pánské části populace 🙂

A kdy dornovka nepomůže? I když je vehementně doporučovaná ve skupinách na fejsbůku?

Občas se stane, že pomoci neumíme. A nebo nemůžeme, protože by to pejskovi neprospělo a mohlo spíš uškodit. Nikdo ze zodpovědných terapeutů nikdy netvrdil, že „dornovka“ je na všechno. Vůbec ne. Jako všechno má svoje meze a dokonce kontraindikace. Že je opředena mýty a kolují o ní zvěsti jak je úžasná a všemohoucí není práce terapeutů, ale všeználků na síti. A nadšených majitelů, kterým třeba dornovka psa opravdu postavila na nohy. Mimochodem to strašně štve veterináře. Pokud se přiženete na veterinu se psem, se kterym je to fakt nahnutý, je potřeba dlouhodobá léčba a nebo operace a nebo třeba ani léčba neexistuje a vy budete poptávat jeho názor na dornovku, minimálně mu zkazíte náladu. Slušně řečeno. Prostě všeho s mírou.

Takže kdy rozhodně dornovka pro psa není vhodná?

  • Když pes začal kulhat. Mně osobně se dělají mžitky před očima z telefonátů, kdy chcete dornovku, protože pes kulhá a mysleli jste, že napřed dornovka, abyste jako nemuseli na veterinu. Takže přesně obráceně. NIKDO, opravdu nikdo z kvalitních terapeutů vám psa nepřijme na terapii, pokud kulhá a nebo má problém s pohybem, případně nechodí vůbec a nemáte psa vyšetřeného veterinářem. Ono se klidně může stát, že pes kulhá, protože si naštípl a nebo zlomil kost prstu a nebo že se objevil osteosarkom. Oba katastrofické scénáře jsou z praxe a nejsou tak vzácné, bohužel. To jen tak pro informaci, až na mě zase budete štěkat do telefonu, že se teda objednáte k někomu, kdo je ochotnější a nevymejšlí blbosti. Prosim, jak je libo.
  • Když se pes s něčím akutně léčí. Pokud máte psa, který se momentálně léčí se zánětem čehokoliv, přežil otravu,  bere antibiotika a podobně, na terapii prostě nepatří. Po vyléčení.
  • Když má nádorové onemocnění. Nádory máme zhoubné a nezhoubné,maligní a  benigní, chcete-li. Maligní se šíří několika cestami a vytváří  metastázy. Šíří se mimo jiné hematogenně a lymfogenně- takže krví a lymfou. No a z toho důvodu my prostě psy na terapii nechceme. Terapie mimo jiné způsobuje to, že se zvýší tkáněmi průtok krve a lymfy, protože se uvolní zablokovaná místa v těle a krev a lymfa opět může volně a nadšeně proudit tělem. Tenhle efekt chceme. Ale ne u pejsků s rakovinou, protože by se mohlo stát, že rakovinové bujení se zrychlí. Je to jako u lidí. Masér vás na masáž nepřijme, pokud se onkologicky léčíte a nebo jste se v posledních letech na onkologii léčili.

A kdy tedy dornovka pomůže?

  • V první řadě je úplně ideální, když se nemusí řešit žádný problém, ale pes prostě přijde jen tak. Aby žádný problém neměl. Prevence se tomu říká. V Čechách je to pořád ještě trochu neznámé slovo, ale v zájmu vašich psů by bylo dobré se seznámit s jednou věcí: lepší je problému předejít, než ho řešit. Mám hrozně ráda majitele, kteří se objednávají s tím, že jejich pes by rád na dornovku a že mu vůbec nic není, jen trochu sportuje. Krása. Naštěstí se zvedá informovanost majitelů a tenhle typ návštěvy je čím dál častější.
  • Kulhání z nezjištěných příčin. Pokud vám pes kulhá a veterinář neshledal žádnou konkrétní závadu, můžete zkusit navštívit terapeuta. Mnohdy je opravdu problém v tom, že někde něco tak úplně neladí a po uvolnění pes přestává kulhat.
  • Další indikace kdy přijít je, když pes zpomalil svoje tempo, po vstanutí z pelechu mu chvíli trvá, než se rozhýbe, neochotně skáče do auta, na křeslo a tak celkově začně mrzoutit. Míček ho nezajímá, nejradši má klid, cvičit se mu nechce. Předtím je samozřejmě potřeba vyloučit interní příčinu a psa rozveselit návštěvou  u veterináře 🙂
  • Degenerativní onemocnění pohybového aparátu je taky pro nás. Všechny ty dysplazie kyčlí, loktů, spondylozy sice neumí nikdo vyléčit, ale jistá pomoc tu je. U veterináře léky na bolest, operace a podobně. U nás celostní péče o celého psa, aby se mu nehroutil zbytek těla víc, než je nutno. Totiž když má pes dysplazii kyčelního kloubu třetího stupně , tak si dost na ty zadní nohy rád uleví tím, že přenese víc váhy na přední část těla. A opravdu nechcete, aby si pes odrovnal i přední končetiny.
  • Taková specialita, kterou řešíme velice často je spondyloza páteře. Obratle jsou spojeny kloubně, páteř je velmi flexibilní díky kloubním spojením a meziobratlovým diskům. Páteří prochází mícha a z míchy vychází nervy, které se dál větví a inervují celé tělo. Spondyloza páteře je degenerativní onemocnění, kdy se na  obratlích vytvoří takzvané osteofyty, kostní výrůstky, kterými postupně srostou k sobě a páteř přestane být tak flexibilní a hlavně se stává, že dochází k útlaku nervů vycházejícím z míchy v postižené části páteře. Někdy je příčina genetická a jedná se o vrozenou spondylozu, která se objevuje u mladých zvířat (speciálně u boxerů, francouzských buldočků…) a nebo páteř degeneruje věkem a  nepřiměřeným zatížením. Tam se tělo snaží oslabené místo páteře zpevnit tím, že nechá zkostnatět meziobratlové vazy, aby se páteř nezhroutila úplně. Hezké, ale bolavé. Neléčitelná věc. Někdy se provádí operativní odstranění osteofytů. Ale většinou se tato nemoc „léčí“ konzervativně. Respektive se všichni snažíme, aby postup byl co nejpomalejší a psa co nejméně bolela. Od nás je pomoc jediná- starat se o tělo tak, aby měkké tkáně zůstaly co nejdéle flexibilní a zbytek těla psa se držel v dobré kondici. Čím více se bude udržovat tělo v dobré kondici, měkké tkáně zůstanou co nejvíce flexibilní, tím pomaleji se bude pes horšit. Z praxe – dokážeme podržet kvalitu života i několik let, pokud se psem dorazíte dřív, než sotva stojí na nohou. Nejhorší je, když majitel psa ví roky, že pes spodylozu má a přichází ve chvíli, kdy pes nedokáže pořádně chodit. Po nás se chtějí zázraky na počkání. Takhle to bohužel neumíme.

A jak probíhá ošetření psa?

Pokud se se psem objednáte, čeká vás vstupní pohovor včetně vyplnění karty ošetřovaného psa, kde podpisem potvrdíte, že s terapií psa souhlasíte.  Pokud jste majiteli brýlí na čtení, rozhodně se vám budou na terapii hodit 🙂
Majiteli je vysvětlen princip terapie včetně následných opatření, především, že má pes tři dny po terapii mít fyzický klid. Žádný cvičák, závody, míčky… Opravdu.
Samotná terapie probíhá tak, že pes MUSÍ dokázat ležet na boku, v klidu stát a sedět.
Často se dozvídám, že to teda nepude. Že Alík na boku ležet nebude, protože to neumí, bojí se, nechce. Ve chvíli, kdy se mi tam rozhysterčí majitel, pes ho většinou následuje a terapie může skončit dřív, než začala. Potom je zralej na Lexaurin pes, majitel a předevšim já.
Terapie trvá podle toho, jestli mi majitel předvádí divadelní scénky na téma „Můj pes neumí ležet“ a nebo jestli toho psa prostě položí na bok buď povelem a nebo fyzicky v rozsahu 40-60 minut. Pokud po každém hmatu pes vystřelí a začne pobíhat po místnosti a majitel s klikrem v ruce se snaží Alíka předsvědčit na návrat do původní ležící polohy, tak i déle.
Prosim vás pěkně, kilové balení pamlsků nechte doma. Pamlsky opravdu v průběhu terapie nepotřebujete. Pes se má soustředit na mě a ne na hrst bio kuřecích sušených srdíček. A není potřeba nafutrovat psa do bezvědomí za to, že leží. Psa to rozptyluje a ruší, stejně jako mě. Navíc jsem často dost hladová, protože ne vždycky je čas se najíst a pohled na jídlo mě rozptyluje možná víc než toho psa. Pamlsky a slavnostní ovace na konci terapie jsou naopak povoleny. Ale věřte tomu, že největší odměnou psu je samotná terapie.

A režim po terapii?

Po terapii je potřeba nechat psa alespoň tři dny odpočívat. Kdo byl někdy na masáži, dornovce a jiných procedurách tak ví, že se dva dny cíti jak kdyby ho přejel parní válec. To je normální reakce těla a podle závažnosti stavu psa se liší- někdy na sobě pes nedá nic znát, jindy se sotva doplouží vyvenčit před dům a někdy pookřeje výrazně ihned po terapii. V každém případě je nutno klidový režim dodržet, aby se pes zregeneroval a aby se nedostal do původního a nebo dokonce horšího stavu než přišel. Pes se musí srovnat s novým stavem svého těla, stejně jako jeho tkáně musí přijmout fakt, že je všechno trochu jinak a to trvá právě ty tři dny. Pokud je stav psa vážný, terapeut může nařídit i delší dobu klidového režimu.  Pokud se stane, že pes bude vystaven fyzické zátěži, minimálně si špatnou pozici kloubu vytvoří znovu a nebo si v horším případě vytvoří další a rozsáhlejší problémy. Na internetu kolovala a dodnes bohužel koluje fáma, že dornovka je dobrá ke zvýšení fyzického výkonu  a je dobré ji dělat právě před plánovaným výkonem. Jen tak aby bylo jasno, pokud někomu uvolníte všechny klouby v těle a pak ho pošlete na agility plac, můžete si krásně psa zmrzačit. Dočasně, ale klidně i trvale. S čistým svědomím můžu říct, že takhle zvěst se nenese od žádného prověřeného terapeuta Dornovy metody.

A jak často chodit?
Tohle je čistě individuální záležitost. Pokud pes chodí preventivně, zpravidla nás navštíví dvakrát do roka, někdy jednou. A pokud řešíme nějaký problém, tak v individuálním terapeutickém schématu, které je většinou jedenkrát za tři týdny a postupně se zlepšením stavu se interval návštěv prodlužuje.

Pes a fyzioterapie

Ještě před pár lety byla fyzioterapie pro psy v České republice považovaná za zbytečnost, rozmar majitele a moderní výstřelek. Dnes je pro mnoho lidí stále existence rozličných manuálních i přístrojových metod neznámou věcí, ale s postupující dobou a šíření povědomí mezi majitele psů se fyzioterapie pro psy stává stále více součástí života psa ve sportovní zátěži, po operacích a nebo s onemocněním pohybového aparátu.

Pes ve sportovní zátěži a fyzioterapie

Autor fotografie: Sam Marešová

 

I dnes je mnoho lidí, kteří si myslí, že péče o pohybový aparát v rámci prevence je zbytečná. Pes nemá žádný problém, normálně sportuje, podává výkony, je zdravý. Zbytečnou věcí přestává být, když se psovi něco stane. Najednou majitel psa není líný, aby zavolal v osm večer o víkendu, že jeho pes NUTNĚ a hned potřebuje fyzioterapii a že včera bylo pozdě.

Pokud se podíváme do sportovního světa lidských sportovců tak zjistíme, že každý profesionální sportovec s sebou vozí na závody svého sportovního fyzioterapeuta a mimo tréninky se v době mezi jednotlivými závody udržuje v kondici právě pomocí svého fyzioterapeuta. Dokonce každý průměrný fotbalista má k dispozici sportovního maséra delegovaného právě k péči o daný fotbalový tým, o hokejistech a fotbalistech české reprezentace nemluvě.

Pak to máme další skupinku „odborníků“, která tvrdí, že fyzioterapie pro psa je nesmysl. Dřív pes taky přece sportoval a žádnou fyzioterapii nepotřeboval. Je potřeba vzít v potaz skutečnost, že dříve nebylo tolik sportovních aktivit pro psy a nebo tolik sportovních plemen, v dnešní době trpící mnoha degenerativními onemocněními pohybového aparátu, o které se ve velké míře zasluhuje nevhodné křížení a vpuštění nevhodných jedinců do chovu a samozřejmě také tolerance degenerativních vad v chovu jako například u německého ovčáka.
Dnešní sportování se psy je dohnané do extrému, což je trend současné doby. Rychlejší zaběhnutí parkuru, prudší a divácky atraktivější zákusy a nebezpečné manévry figuranta se psem při sportovní obraně, co nejvyšší výskok na peška při bull sportech, extrémní silové výkony při bull sportech, co nejrychlejší otočka při flyballu, krkolomné kousky při dog frisbee a mnoho dalšího.

Jak trefně popsala jedna diskutérka v internetové diskuzi – „sport se psem už není pro zdraví, ale o zdraví“.
Pes sportovec by měl absolvovat preventivní ošetření jako člověk sportovec, aby se problému předešlo a nebo aby byl včas odhalen. V praxi se převážně setkávám se sportujícími psy právě ve chvíli, kdy zpomalí na parkuru, začne neochotně kousat, špatně skáče. Pak teprve majitel hledá příčinu a řeší ji. Pouze malé procento majitelů sportujících psů navštěvuje fyzioterapeuta preventivně před sportovní sezonou a po ní, což je naprosto ideální.

A jak škodí dnešní extrémní pojetí sportovních aktivit psům? 

 

Namátkou dvě z nejčastějších sportovních aktivit a jejich následky pro psy:

Sportovní obrana

Jedna z nejnebezpečnějších aktivit se psem vůbec. Zvlášť pokud je figurant blbec. A že jich je.Figurant by měl mít znalosti o anatomii a biomechanice těla psa. Kdo je má? ( pár se asi najde).Bohužel se také najdou figuranti, co nechají psy kousat na obojku a dokonce je na obrany vyžadují. Zvlášť u štěňat, které mají páteř ve vývinu je to doslova prasárna.V praxi fyzioterapeuta jsem zažila psy, kteří ve fázi největší sportovní zátěže zničehonic přestali chodit ( brutální blokáda LS skloubení), přestali dobře žrát, koordinovat pohyb předních končetin ( brutální blokáda krčních obratlů), přestali kousat (brutální blokáda atlantooccipitálního kloubu) a mnoho psů, kteří přišli jen tak na prevenci a pak se strašně majitel divil, že pes nemá ani jeden obratel na svém místě.

Čistě z logického pohledu – pes běží naplno a pak se najednou zastaví při zákusu (pokud je figurant prase) a nebo hodně zpomalí (pokud to figurant vychytá a psa „prohodí“). Oboje má hodně špatný vliv na páteř- od začátku páteře po konec jde šoková vlna na fascie, svaly a kloubní spojení páteře. Postupně se páteř deformuje. To jsou pak ty „najednou“ vyhřezlé plotýnky (dlouhodobé špatné postavení obratlů vůči sobě, komprese obratlů), „najednou“ se psovi něco stalo, i když se mu nestal žádný úraz…  

Vliv obran na páteř psa lze přirovnat k nárazu vlaku do překážky – lokomotiva stojí, některé vagóny vykolejí. To samé páteř – tělo to zdánlivě ustojí, ale některé obratle ( přirovnej k vykolejeným vagonům) se vyhnou z osy- „vykolejí“.

Jasně, že se nemusí stát nic hned. Ale za rok, dva, pět…

autor fotografie – Gabriela Mikesková, fena  BOM Bona Kofr

 

Agility

Populární psí sport, kdy pes podává extrémní sportovní výkon, kde je kladen důraz na rychlost, flexibilitu, přesnost.
Na první pohled by se zdálo, že se pejsek dvě minuty po parkuru proběhne a to je vše, ale ve skutečnosti agility extrémně zatěžuje klouby i páteř při skocích, obratech, prudkém zastavování na zónách. Občasná kolize na překážce má opět vliv na vznik blokád v opěrném aparátu. Navíc je velkým nešvarem, že se pes po zaběhnutí parkuru zavře do auta a nebo kotce bez patřičného zchlazení psa po výkonu. O zahřátí svalů před výkonem si většina agility sportovců také může nechat jenom zdát.
Představte si sami sebe, jak jen tak polovičatě rozehřátí jdete podat výkon na parkur a pak vás někdo uhnané a zpocené zavře do stísněného prostoru.

Agility psi jsou velmi častí návštěvníci v mojí praxi a zdevastovanost pohybového aparátu bývá opravdu značná. Absence pravidelné fyzioterapie je častým důvodem předčasného ukončení sportovní kariéry psa.

Autor fotografie : Sam Marešová

Pes a fyzioterapie po úrazech a nebo operacích

Metody a možnosti operačního řešení ortopedických diagnoz jsou stále více podobné operacím lidí. Endoprotéza kyčelního kloubu psa už přestává být pouhou teoretickou představou, ruptury koleních vazů se operují naprosto běžně a nikdo se nepozastaví, že něčí pes má po operaci páteře. Běžné jsou osteosyntézy fraktur a mnoho typů dalších zákroků, které dokáží zajistit psovi stiženému degenerativní vadou a nebo úrazem velmi dobrou kvalitu života.

Existuje stále jeden velký rozdíl mezi ortopedickými operacemi psa a člověka. Prakticky žádná ortopedická operace se u lidí neobejde bez následné pooperační rehabilitace. U mnoha úrazů jako jsou distorze, blokády páteře se přímo indikuje fyzioterapie jako forma léčby.

U psů se tato součást buď začlenila do chodu veterinární kliniky a rehabilitační středisko je součástí veterinárního pracoviště, nebo veterinář majiteli doporučí, aby fyzioterapeuta vyhledal, popřípadě doporučí spolupracujícího, ale stále se velmi často děje, že žádné doporučení majitel psa nedostává a co hůř, někdy dokonce majiteli fyzioterapii rozmlouvá.

Proč by měl pes po operaci a nebo po úraze absolvovat rehabilitaci?

Autor fotografie: Helena Svatůňková, kříženec Meggie

Samotná manipulace se psem v narkoze je první důvod, proč by pes měl absolvovat po rekonvalescenci rehabilitaci. Díky narkoze má pes relaxované svaly, tím pádem nefunguje svalová ochrana kloubů končetin a kloubních spojení obratlů a velice často se stává, že pes po operaci utrpí blokádu nejčastěji v oblasti páteře. Mnohdy jsem se setkala s nešetrnou manipulací se zvířetem v narkoze a ještě častěji jsem se setkala s blokádou v oblasti krční páteře po ultrazvukovém čištění zubů a nebo v oblasti křížokyčelního skloubení po břišních operacích ( poloze psa na zádech a manipulace psa do této polohy).

Ortopedickým operacím většinou předchází problém v pohybovém aparátu psa. Jakákoliv nerovnováha v pohybovém aparátu psa vede k tomu, že pes má vytvořený nesprávný pohybový návyk ve snaze ulevit postižené části těla, tudíž kromě problému, který vede k operaci vzniká další problém na jiném místě těla, který vznikl díky přetížení ve snaze odlehčit původně postižené oblasti. (Například pokud pes dlouhodobě ulevuje pánevní končetině, přetěžuje pes hrudní končetiny, kde vznikají blokády v oblasti ramenního pletence a spodní části krční páteře).

Typicky ruptura kolenního vazu – většinou se stává, že pes, který má rupturu vazu v kolenním kloubu za pár let má ten samý problém na druhém koleni a podstupuje druhou operaci. A ve finále za několik let řeší problém s bederní páteří.
Proč? Vynecháme-li genetické aspekty, špatně úhlené končetiny a celkově špatnou stavbu těla, které rozhodně k rupturám přispívají, hlavním důvodem je řetězení blokád a postupné „vyplutí“ na povrch.
Pes dokáže nerovnováhu v kosterním aparátu kompenzovat i několik let, aniž by majitel psa postřehl problém.
Pokud má pes ztuhlé fascie a svaly v oblasti bederní páteře vlivem mírného posunu pánve, (který mimochodem není žádnou vzácností u psů, lidí ani koní) a vznikl například kvůli pádu psa při obranách, agility, hře s jiným psem a podobně, za čas se blokáda prohloubí a rozšíří na fascie a svaly pánevních končetin. Mění se nepatrným způsobem pohybový vzorec zvířete, mění se těžiště psa. Pes nedává dlouho najevo žádnou bolest. Jednou si tak běží pro míček a „najednou“ mu praskl kolenní vaz. Ovšem najednou není najednou – vaz praskl vlivem dlouhodobého přetížení měkkých tkání vlivem špatného osového postavení těla zvířete.
Pes absolvuje operaci vazu a díky manipulaci se psem v narkoze, rekonvalescenci bez rehabilitace se prohlubuje první blokáda v bederní páteři ještě více. A protože si zvíře ulevuje na operovanou nohu, přetěžuje druhou pánevní končetinu, kde už jsou stažené fascie vlivem blokády v bederní páteři. Po operaci a rekonvalescenci pes chvíli ještě kulhá a vlastně kulhá občas po zátěži, ale jinak se zdá majiteli i veterináři v pořádku. Sice občas hůř vstane a je méně ochotný k pohybu, ale tak není už nejmladší a je přece po operaci. No a jednou si tak běží pro míček a najednou mu praskne vaz na druhém koleni…
Toto je typický příběh, který jsem si vyslechla snad stokrát ohledně ruptur vazů v kolenních kloubech psa.
Tělo je jeden funkční celek a je na něj nutno jako na jeden celek pohlížet. Pokud má být pes v dobré kondici a jeho tělo má být vyvážené a funkční, nelze považovat rekonvalescenci za uzavřenou bez poúrazové a nebo pooperační rehabilitace.Rehabilitace psů má právoplatné místo na poli pooperační a nebo poúrazové péče o zvíře ve spolupráci s ošetřujícím veterinárním lékařem.

Autor fotografie : Věra Strnadová, NO Sebastian

 

Pes a degenerativní vady kosterního aparátu

Vlivem nevhodného křížení jedinců, kteří jsou degenerativními změnami opěrného aparátu postiženi, krytím jedinců bez vyšetření a uchovnění, vlivem množení a příbuzenské plemenitby je mezi psy a vlivem tolerance vad v chovu (speciálně u německého ovčáka) je mezi psy extrémní výskyt degenerativních vad páteře a kloubů. Degenerativní vady mají negativní vliv na mechaniku pohybu a celkovou životní pohodu zvířete.
Vady jsou někdy operabilní (resekce kyčelního kloubu), ale většinou s vadou zvíře žije více či méně kvalitní život. Setkala jsem se s případy, kdy se v necelém roce utrácel pes pro velice vážnou vadu vývoje kyčelního kloubu na obou končetinách.
Ve většině případů může pes vést poměrně kvalitní život s jistými pohybovými omezeními a v případě pravidelné fyzioterapie se nám daří zlepšovat kvalitu života psa velice významně. Fyzioterapie nevyléčí postižený kloub a nebo úsek páteře, ale pokud se staráme o to, aby byla zachována mobilita ostatních kloubů a elasticita měkkých tkání okolo postižené části těla, lze zpomalit poměrně výrazně proces degenerace a udržet psa pomocí pravidelné fyzioterapie a  správného nasvalování co nejdéle pohybu schopného.
Pokud při vyšetření psa při procesu uchovnění a nebo při jiném RTG vyšetření zjistí, že jeho pes nemá kosterní aparát v pořádku, fyzioterapie musí být zahájena ihned a ne až po několika letech, kdy pes začíná mít vážné potíže s pohybem.

Zdroj fotografie : archiv autorky článku- veterinární ordinace Tachov

Pes a preventivní péče o pohybový aparát

Pokud bude majitel zvířete dbát o dobrou kondici svého psa, předejde mnoha zbytečným zdravotním komplikacím, které vyžadují veterinární léčbu a velmi často také operační zákrok.

Ideální je, pokud majitel se psem minimálně jedenkrát ročně vyhledá preventivní ošetření. Fyzioterapeut posoudí, zda je nutné, aby pes ošetření podstupoval častěji s ohledem na sportovní využití psa, úrazy a nebo operace v minulosti a dohodne se s majitelem na individuálním plánu podle potřeb jeho psa.
Do preventivní péče rozhodně patří krmení psa kvalitním krmivem. Pokud pes nemá dostatek kvalitních živin, jejich nedostatek se velice odráží na jeho pohybovém aparátu. Pes si nedokáže vytvořit dostatek kvalitní svaloviny, která tvoří ochranu kostí a kloubů, vazy a šlachy nejsou elastické a kosti, které se celý život remodelují podle aktuálního stádia života a zatížení nemají potřebnou kvalitu a odolnost.
Bohužel pro psy stále existují majitelé, kteří považují za kvalitní krmivo granule a konzervy zakoupené v supermarketech.

Velkým omylem majitelů, kteří mají svého psa pouze jako společníka bez využití ke sportovním aktivitám je, že považují fyzioterapii pro jejich psa jako zbytečnou, protože nesportuje. S ohledem na to, že v dnešní době vetšina psů trpí některou z degenerativních vad kosterního aparátu, jako je dysplazie kyčlí a loktů, spondyloza páteře a nebo jiné degenerativní onemocnění páteře je rozhodně na místě péči o pohybový aparát nepodceňovat a psa udržovat v dobré kondici. Pravidelná preventivní péče se vám vrátí v pokročilejším věku psa, protože právě díky pravidelné péči zůstane déle aktivní než bez ní. Dalším důvodem je fakt, že při hrách s ostatními psy a nebo s majitelem často dochází k různým kolizím- pádům na mokré trávě, nárazy do překážek, pády po střetu s druhým psem. I takovéto pohybové aktivity mohou mít a často mají vliv na vznik blokád zejména v oblasti páteře.
Další velkou skupinou „pacientů“ jsou psi malých plemen, kteří žijí jako společníci a přichází s bolavými zády a nebo hůř, chodí na pooperační rehabilitaci po výhřezu meziobratlové ploténky. Jsou to ti psi, kteří vesele doma skáčou z gauče, z křesla, z postele. A po pár letech „najednou“ začnou psa bolet záda a nebo „najednou“ vyhřezne ploténka. Je potřeba si uvědomit, že skoky z vyvýšených míst, které kolikrát končí podklouznutím pacek a „držkopádu“ na podlahu nesmírně zatěžují páteř psa. Skok dvoukilového psa z gauče se dá přirovnat skoku člověka z dvoumetrové výšky.

Autor fotografie : autorka článku

Často se majitelů, kteří přichází se psem ve chvíli, kdy má opravdu vážný problém ptám, proč nevyhledali pomoc fyzioterapeuta dříve, proč to nechali zajít až do fáze, kdy pes není schopen normální chůze, trpí bolestí a jeho kvalita života je výrazně omezená. Většina majitelů odpovídá, že o fyzioterapii pro psy nikdy neslyšela a nevěděla, což je smutné v době, kdy je tak snadné dohledat informace o čemkoliv.
Myslete prosím na svoje čtyřnohé kamarády a až se budete chystat na masáž, vzpomeňte si, že i váš pes by možná ocenil nějakou preventivní péči..